Dita Saxová

Viděla jsem Ditu Saxovou už dávno, ale pořád   si pamatuji, že ve mně zůstal hořký pocit a   smutek. Téma bylo silné a děj trochu ponurý,   přesto všechno se příběh z pera Arnošta   Lustiga povedl přenést na filmové plátno se   vším všudy.

Mohou neblahé zážitky z minulosti negativně   poznamenat vztah citlivé duše k lidem a k   životu vůbec? Z Dity Saxové udělaly prožitky   z terezínského ghetta pesimistickou fatalistku,   která vše a každého prohlíží až na dřeň   a která už vůbec z ničeho na světě nemá   strach. Ale co když k tomu není naprosto nutné   prožít pouze to, co se stalo v minulosti, ale   třeba i jen to, co se stalo nebo děje někomu   jinému, nebo dokonce co by se stát mohlo? Jak   lze potom žít?

nezdařená adaptace
Dost slabý film, za což z velké části může   herečka v hlavní roli.

Viz rozhovor s A.   Lustigem:
(http://www.reflex.cz/Clanek36559.html)  

Tak producent a filmař Pavelek chce zfilmovat   vaše paměti?

Přesně tak. Ale to chce i Jan   Němec! Jenže ten je lakomej. Chtěl jsem s ním   po Démantech noci, za které mi Ondříček   děsně vynadal, že musel běhat s ruční   kamerou z kopce a do kopce, natočit i Ditu   Saxovou, ale chtěl můj podíl za napsání   povídky, tak jsme ten příběh natočili s   Moskalykem.

Mluvil jste do obsazení Dity   Saxové? Hrála ji krásná Krystyna Mikolajewská   ...

Chtěl jsem, aby Ditu hrála modrooká   blondýna, ale Moskalyk, který se domníval, že   je génius, měl představu, že každá židovka   musí být černovlasá, hnědooká a   melancholická. Podle mého ta holka měla být   celý film veselá a plná života a pak skočit   ze skály - a divák by si na cestě domů z kina   dotvářel příběh. Ale Moskalyk divákovi tolik   nevěřil, takže je Dita smutná a stereotypní a   musela chodit v tanečních botách ve sněhu,   což se jí nelíbilo.

Takhle se převádí kniha na plátno. Na svou   dobu výbernej film! Čekala jsem nudu, zdlouhavý   záběry - ale nic na mě tak nezapůsobilo.