Dita Saxová

Film režiséra Antonína Moskalyka podle stejnojmenné novely Arnošta Lustiga vypráví příběh mladé židovky Dity Saxové (Krystyna Mikolajewska). Dívka za války přišla v koncentračním táboře o celou svou rodinu a jako jediná přežila. Nyní žije v sirotčinci zřízeném Židovskou náboženskou obcí společně s dalšími dívkami, které potkal podobný osud. Dita je naštěstí finančně zajištěná dědictvím po otci, který za války uschoval u jednoho pražského advokáta zlaté zubní folie. Dívka ale bez rodinného zázemí citově strádá a připadá si všemi opuštěná. Přitom se o ní ucházejí tří mladí nápadníci: Fici Neugeborn (Ladislav Potměšil), rozmařilý mladý muž a velkými plány, které nikdy nemůže uskutečnit, Herbert Lágus (Jiří Menzel), dědic zámožné podnikatelské rodiny, který Ditě nabízí odjet z Evropy na jeho pozemky a rodinnou farmu ve Střední Americe, a David Egon Huppert (Josef Abrhám), který nakonec Ditu svede. Ani jeden z nich však nevyvolá v Ditě pocit jistoty a bezpečí. Dívka si stále připadá jakou pouhý předmět určený k potěšení a zábavě ostatních. Film byl vyznamenaný na festivalu v San Sebastianu 1967 Stříbrnou mušlí.

Je jaro 1947. Osmnáctiletá Dita prožila léta v hrůze (koncetrační táb. a na pokraji každodenní smrti a nyní se vrací do života. Očekává od něj teplo a lásku. Život ji ale vítá se svou tvrdostí, proti které je třeba bojovat. Dita to ale neumí. Když nenachází na tomto světě lásku, život pro ní ztrácí smysl…

Působivé drama o následcích, jaké války zanechala na lidské duši. Příběh se odehrává v roce 1947 v penzionátu pro židovské dívky, které po návratu z koncentráku nenašly žádné příbuzné. Hrdinkou je osmnáctiletá Dita, která se obtížně orientuje v otupělé společnosti, jejímž hodnotovým kriteriím - a zejména „trofejním" milostným vztahům - nerozumí.

ZDROJ: Letní filmová škola