Děti zítřků

Extrémy na jednu i druhou   stranu. Vykořisťující   buržousti šetří na   bezpečnosti práce, chudý   proletariát by zase jenom   znárodňoval. Špatně je   obojí a v tomto filmu je to   dobře vidět. Z filmového   hlediska standardní   zpracování události, z   dnešního pohledu potěší   účast oblíbených herců v   mladším věku, roli si   určitě užil Andrej Hryc.   Vsuvka s mladým vojáčkem mi   přišla naprosto zbytečná,   ale v rámci standardní   stopáže se jednoduchý   příběh musel nějak   nastavit.

Ani evidentně štědrý   rozpočet (na tu dobu), ani   velmi kvalitní obsazení s s   pány Menšíkem, Prachařem,   Kostelkou, Kratinou a   předními slovenskými herci   a ani zabalení dělnického   hnutí do stravitelnější   dětské optiky, nic z toho   bohužel nestačilo k tomu,   aby se tenhle film dal   považovat alespoň za   průměrný.

Nádherná komunistická   blbost, kde silně   přesvědčeným (ne   přesvědčivým) hercům   nelze nedat alespoň tu   dvacítku. Mi se více, než   příběh jako takový,   líbily odbočné   „perličky“. Kratina   naštval tím, že se oholil,   to neměl, naprosto tak   ztratil image. Jo, a nonens   volens musím přidat za   hudbu. Překvapila účast   pana Menšíka v miniroli.

Tak to je jeden z nejhorších   filmů, co jsem viděl. Proč   se Radim Cvrček nedržel   svých oblíbených filmů pro   děti? Film se odehrává ve   dvacátých letech minulého   století, kdy se mladý Jožka   vrací z války. Dobový   normalizační tisk při   uvedení filmu psal o mravním   úpadku a touze po majetku   těch, co vlastní kapitál a   soustřeďují ve svých rukou   majetek a moc. Na druhé   straně jsou ti, jež zápasí   o skývu chleba a holou   existenci. Hergot, jakoby to   psal Tonda Zápotocký. Z   Jožky se stává bojovník za   práva dělníků a vůdce   stávky v Hodoníně v roce   192O.