Dědictví na úvěr [TV inscenace]

"Mohli bychom ušetřit   třeba na elektřině." -   "Aha, takže ty si budeš   pěkně sedět v teple a   světle v kanceláři a já   tady budu čučet jak macarát   potmě." Opět půvabný   důkaz, že i ve dvou lidech   se dá natočit solidní   televizní konverzačka.

No a? To jsem jako skoro   hodinu civěl na něco, co je   o ničem? No, už se stalo.   Dvacet za to, že jsem   nepřetáčel a nekoukal na   hodiny. Že jsem jak vůl   čekal na pointu byla moje   chyba. Tedy nějakou   pořádnou, ne takhle blbou.   Tedy pane Twain.

mistrně napsaná   konverzační komedie   dědictví na úvěr m. twaina   ve své televizně filmové   inscenační adaptaci   naráží jen na poněkud   rozpačitý rozjezd, což je   však asi jedná větší   výtka, protože v celistvém   výsledku je naprosto k   neuvěření, že v době   vzniku, v 6o. letech minulého   století, se podařilo   autorům vytvořit zcela   nadčasovou věc s rytmem,   přesahem i poselstvím.   snímek dědictví na úvěr   jen díky onomu zbytečně   promrhanému a rychle   upovídanému startu sice   skončil těsně pod   hvězdnými výšinami dějin   světové kinematografie, i   tak by si ale projekci filmu   neměl nechat ujít žádný   skutečný milovník   filmových děl či ten, kdo   se zabývá zfilmovanými   romány m. twaina. tato   varianta dědictví na úvěr   skutečně stojí za to, už   pro své více než   půlstoletí stáří.

Sólo pro dva herce. Jaroslava   Adamová a Václav Voska.   Úplně je z nich cítit   nefalšované divadelnictví,   dialogy secvičené jako na   jevišti. Příběh z pera   Marka Twaina o manželích,   kteří desítky let čekají   na skon strýce a budují si   imaginární konto z   burzovních zpráv. Více by   mě tohle zpracování sedělo   na divadle, divím se, že po   takové látce v dnešní   době nikdo ani neštěkne.