Češi proti Čechům [DCP]

Velmi působivý a   přesvědčivě vyznívající   dokument, který je dokladem   toho, že Tomáš Kratochvíl   patří ke špičce mezi   našimi současnými   dokumentaristy i když se ve   své tvorbě vydal nelehkou a   u nás málo vyšlapanou   cestičkou.

Bez hodnocení!!!
Tomáš Kratochvíl natočil   "korektní" dokument   o tom, že kdo je bílej je   zasranej hajzl a cikáni a   další jsou hrozně fajn,   nebo jsem to celé špatně   pochopil, né ani hovno,   neberu prostě překrucování   pravdy a reálií ať už má   být jakkoliv nepříjemná.   Je smutný, že se najdou   lidi, kteří lžou takto   otevřeně, ale lžeme   všichni a každej něčemu   holt věří, tak to tak   interpretuje. Nemá cenu zde   vypisovat jak se věci mají,   každý snad ví své nebo   ne?!

Chudej, nemajetnýmu nevěří...
Dokument o „bílém“   filmaři, který vyřeší   svou životní, (porozvodovou)   krizi tím, že se nastěhuje   do romského ghetta na   předměstí Ústí. Kde o   svém soužití s místními   „černými domorodci“   točí dokument. Je to jeho   reakce na obvyklé rasistické   klišé, kterého se mu   dostalo ve facebookových   debatách: „když se jich   tak zastáváš, tak si běž   mezi ně bydlet“.
Později si k tomu také   přidá to, že začne   objíždět protiromské   demonstrace, jejichž vlna se   zrovna zvedla, než se česká   nenávist přesunula na   uprchlíky. Tady ukazuje   české „bílé“   proromské aktivisty, kteří   se snaží lokality, kde   bydlí Romové před   náckovskými pochody bránit   tím, že si do těchto míst   nahlašují svoje vlastní   demonstrace. Proto, aby byla   Policie ČR, ze zákona,   nucena je bránit, před   případnými náckovskými   narušiteli. Byť té se do   toho zjevně moc nechce.   Pěkné „chucpe“ předvede   i veřejnoprávní ČT, která   si na demonstraci najme jako   svou ochranku skinheady s   jižanskými vlajkami na   rukávech a ještě se   tváří, že jako nechápe,   co na tom proromským   aktivistům a Romům samotným   vadí. Tak je fakt, že z   oportunistického hlediska je   to taktika dobrá. Je větší   šance, že náckové proti   „vlastním“   nezaútočí.
Kratochvíl se snaží do   své „romské“   dokumentární aktivity   zapojit i svou vlastní   rodinu. Takže natáčí i   dobře míněné předsudky   prarodičů, když je přijede   navštívit , („No jen aby   se ti tam něco nestalo. To   víš, oni jsou takový   divoký“). A nakonec   zorganizuje i návštěvu   svých rodičů, u jeho   romské „bytné“ rodiny.   Přičemž jeho otec byl   voličem Sládka. Není to   ale zase nějaké laciné   lakování situace na   růžovo, nebo jen trošku.   Protože ta situace růžová   rozhodně není. Byť to, že   si „slušní Češi“ –   vzor: „Já nejsem rasista,   ale“, našli nového   nepřítele – uprchlíky, to   Romům jistě trochu ulevilo.   V dokumentu dostanou   příležitost promluvit i ti,   co protestují proti Romům.   Nejčastěji z nich vyhřezne   frustrace z vlastních   „posraných životů“ na   sociálních dávkách a to   že při tom uvěřili   nevymýtitelné fámě o tom,   že Romové mají sociální   dávky vyšší. Falešná   závist a strach o vlastní   osud je dobré podhoubí   rasismu. Z vlastní   zkušenosti vím, že na   bezdomovce nejvíc nadávají   ti, kteří ve své životní   situaci, k nim mají jen malý   krůček.