Čekání na déšť

Tedy, jde to zcela mimo mne,   tato parketa rozhodně není   moje, ale přesto něco dát   musím. Už pro tu atmosféru   „rozpečeného“   sídliště. A asi pro lehkost   a přijatelnost vyprávění.

Režisér Kachyňa se v tomto   snímku přesunul z   oblíbeného vesnického   prostředí do města a   přímo do rozestavěného   sídliště a možná ještě   lépe dokázal poodhalit   dětskou duši v rozpáleném   prázdninovém období jednoho   anonymního paneláku. Velmi   dobře využívá možnosti,   které toto prostředí   poskytuje, třeba domovní   telefon nebo střechu   paneláku. Díky tomuto   prostředí mi byl snímek i   bližší než jeho snímky z   vesnického prostředí. Dita   Kaplanová je výborná ve   své roli a ostatní herci ji   v podstatě jenom doplňují.   Příběh poklidně plyne,   žádné zásadní životní   scény se nedějí, ale pro   dvanáctileté děvče jsou   přece zásadní všechny a   tak se dočká i toho deště.

Dětský film. Nuda a boj s   ní proszřednictvím   dvanáctileté dívky.   Prázdnonové dny jsou   stereotypní a nudné a na   svých vycházkách   pravidelně potkává několik   zajímavách postav. Ať je to   populární herec, mladý   voják, který je doma na   dovolence, postarší slepec   se psem Zorou, či   rošťácký zrzek. Pohledy na   sídliště trochu ůsobí   depresivně. Vylidněné ulice   a rozpálený beton cítíte   až na obrazovce.

Vizuálně zajímavý film,   který na zdánlivých   banalitách dokáže vystavět   příběh plný zajímavých   náznaků a do jisté míry i   symboliky. Jen ještě   poznamenám, že film bych   svým celkovým vyzněním a   zaměřením zrovna moc   neřadil do kategorie   dětské.

Snímok Čekání na déšť   patrí medzi to najlepšie,čo   sa v 70-tych rokoch u nás v   rámci filmov pre deti   natočilo.A nielen filmov pre   deti.Jednou z vecí,ktoré   tento film povyšujú nad   ostatné je   kamera/Čuřík/.Sídlisko ako   zdroj inšpirácie.Poetika   betónu.Kompozične   dokonalé,farebne zdržanlivé   zábery. Film by mal   zhliadnuť každý   začínajúci   fotograf.Ďalšou podstatnou   zložkou filmu je   hudba/Liška/.Zo sugestívneho   neustále sa opakujúceho   motívu/sláky a následný   chvejivý zvuk hammond   organu/sála nekompromisne   horúce leto,čas   sucha,prázdnin,dovoleniek pri   mori,plných pláží a horkom   vlniacich sa asfaltiek.Príbeh   rozpráva o 12-ročnej   Alene,ktorá sa nudí a čaká   na dážď,pretože keď   začne pršať vrátia sa jej   kamarátky,ktoré odcestovali   na prázdniny.Kráti si čas   rôznymi spôsobmi/výlety na   strechu,inscenovanie   "náhodných"stretnu   tí s hercom,do ktorého je   platonicky   zamilovaná.../stretáva sa s   ďalšími osamelými   ľuďmi/sused   záklaďák,"zrzoun"   ,nevidomý pán,ktorý jej   zverí do opatery svojho   psa,pretože odchádza na   dlhší čas do   nemocnice.../.
Do   hlavnej úlohy režisér   Kachyňa obsadil vzácne   fotogenickú /grimasová   scéna/Ditu   Kaplanovú-dievčenský a   umiernenejší náprotivok   Tomáša Holého-a urobil   dobre.Jej   prirodzený,spontánny   herecký prejav so   zaujímavým jemne brnenským   dialektom podfarbeným   prednesom v spojení s   Kachyňovou réžiou a   vyššie uvedeným vytvárajú   dielo patriace do kategórie   oddychových/a zároveň   psychlogických /   filmov,ktoré vydareným a   nenásilným spôsobom   zobrazujú vtedy tak   požadovanú poetiku   všedného dňa.
Čekání na déšť je   film o nude pri ktorom sa   divák určite nudiť   nebude.Napriek kozmetickým   chybám/odraz kamery pri   snímaní tel.obrazovky/dávam   filmu nekritických desať.

Je to taková blbost, až je   to pěkný. A připomnělo mi   to dětství, kdy jsem také   někdy nevěděl co s časem.   Kdybych tak teď měl alespoň   půl dne, že bych se nudil.

Krásný film nejen o dětské duši
Další z krásných skvostů   české kinematografie konce   70. let dvacátého století -   jednoduché prostředí   exteriérů - vylidněné   betonové sídliště během   letních prázdnin a hlavní   opuštěná dívčí hrdinka   celého příběhu - ale ty   skvělé herecké výkony   všech postav- žádné   hollywoodské speciální   efekty, žádné miliardové   dolarové rozpočty a přesto   je výsledek stojící právě   na herecké interpretaci   skvělý...

Čekání na lásku
Podle mě je to i film o   nevyzpytatelnosti lásky.   Lásky hlavní hrdinky Aleny k   vojákovi Zdeňkovi. Krásné   zobrazení vývoje   náklonnosti. Např. Zdeněk   vyplýtvá Aleně všechny   její kamínky z plechovky, a   na druhý den Alena plechovku   najde plnou (Zdeněk si dal tu   práci s nasbíráním nových   oblázků). Nebo jak Zdeněk   žadoní o Aleninu fotku,   kterou si chce dát do   peněženky. Anebo nejlepší   skoro na konec: když na   hlavním nádraží kontroluje   jiný voják doklady Zdeňka,   kterého vyprovází Alena,   zeptá se:"To je Vaše   setřička, vojáku?".   Zdeněk zvesela odpoví:   "Ne, to je moje   nevěsta!" (Předobraz   reálného vztahu pana   režiséra s Alenou M.?) Vedle   panelákové architektury si   povšimněte i postmoderní,   čerstvě hotové odbavovací   haly hlavního nádraží v   závěru filmu. I díky   strhující hudbě Zdeňka   Lišky je film   Gesamtkunstwerk!