Čekání na déšť

Tedy, jde to zcela mimo mne, tato parketa   rozhodně není moje, ale přesto něco dát   musím. Už pro tu atmosféru „rozpečeného“   sídliště. A asi pro lehkost a přijatelnost   vyprávění.

Režisér Kachyňa se v tomto snímku přesunul z   oblíbeného vesnického prostředí do města a   přímo do rozestavěného sídliště a možná   ještě lépe dokázal poodhalit dětskou duši v   rozpáleném prázdninovém období jednoho   anonymního paneláku. Velmi dobře využívá   možnosti, které toto prostředí poskytuje,   třeba domovní telefon nebo střechu paneláku.   Díky tomuto prostředí mi byl snímek i   bližší než jeho snímky z vesnického   prostředí. Dita Kaplanová je výborná ve své   roli a ostatní herci ji v podstatě jenom   doplňují. Příběh poklidně plyne, žádné   zásadní životní scény se nedějí, ale pro   dvanáctileté děvče jsou přece zásadní   všechny a tak se dočká i toho deště.

Je to taková blbost, až je to pěkný. A   připomnělo mi to dětství, kdy jsem také   někdy nevěděl co s časem. Kdybych tak teď   měl alespoň půl dne, že bych se nudil.

Vizuálně zajímavý film, který na zdánlivých   banalitách dokáže vystavět příběh plný   zajímavých náznaků a do jisté míry i   symboliky. Jen ještě poznamenám, že film bych   svým celkovým vyzněním a zaměřením zrovna   moc neřadil do kategorie dětské.

Krásný film nejen o dětské duši
Další z krásných skvostů české   kinematografie konce 70. let dvacátého století   - jednoduché prostředí exteriérů -   vylidněné betonové sídliště během letních   prázdnin a hlavní opuštěná dívčí hrdinka   celého příběhu - ale ty skvělé herecké   výkony všech postav- žádné hollywoodské   speciální efekty, žádné miliardové dolarové   rozpočty a přesto je výsledek stojící právě   na herecké interpretaci skvělý...

Čekání na lásku
Podle mě je to i film o nevyzpytatelnosti lásky.   Lásky hlavní hrdinky Aleny k vojákovi   Zdeňkovi. Krásné zobrazení vývoje   náklonnosti. Např. Zdeněk vyplýtvá Aleně   všechny její kamínky z plechovky, a na druhý   den Alena plechovku najde plnou (Zdeněk si dal tu   práci s nasbíráním nových oblázků). Nebo   jak Zdeněk žadoní o Aleninu fotku, kterou si   chce dát do peněženky. Anebo nejlepší skoro   na konec: když na hlavním nádraží kontroluje   jiný voják doklady Zdeňka, kterého vyprovází   Alena, zeptá se:"To je Vaše setřička,   vojáku?". Zdeněk zvesela odpoví: "Ne,   to je moje nevěsta!" (Předobraz reálného   vztahu pana režiséra s Alenou M.?) Vedle   panelákové architektury si povšimněte i   postmoderní, čerstvě hotové odbavovací haly   hlavního nádraží v závěru filmu. I díky   strhující hudbě Zdeňka Lišky je film   Gesamtkunstwerk!

Dětský film. Nuda a boj s ní proszřednictvím   dvanáctileté dívky. Prázdnonové dny jsou   stereotypní a nudné a na svých vycházkách   pravidelně potkává několik zajímavách   postav. Ať je to populární herec, mladý   voják, který je doma na dovolence, postarší   slepec se psem Zorou, či rošťácký zrzek.   Pohledy na sídliště trochu ůsobí depresivně.   Vylidněné ulice a rozpálený beton cítíte až   na obrazovce.

Snímok Čekání na déšť patrí medzi to   najlepšie,čo sa v 70-tych rokoch u nás v rámci   filmov pre deti natočilo.A nielen filmov pre   deti.Jednou z vecí,ktoré tento film povyšujú   nad ostatné je kamera/Čuřík/.Sídlisko ako   zdroj inšpirácie.Poetika betónu.Kompozične   dokonalé,farebne zdržanlivé zábery. Film by   mal zhliadnuť každý začínajúci   fotograf.Ďalšou podstatnou zložkou filmu je   hudba/Liška/.Zo sugestívneho neustále sa   opakujúceho motívu/sláky a následný chvejivý   zvuk hammond organu/sála nekompromisne horúce   leto,čas sucha,prázdnin,dovoleniek pri   mori,plných pláží a horkom vlniacich sa   asfaltiek.Príbeh rozpráva o 12-ročnej   Alene,ktorá sa nudí a čaká na dážď,pretože   keď začne pršať vrátia sa jej   kamarátky,ktoré odcestovali na prázdniny.Kráti   si čas rôznymi spôsobmi/výlety na   strechu,inscenovanie   "náhodných"stretnutí s hercom,do   ktorého je platonicky zamilovaná.../stretáva sa   s ďalšími osamelými ľuďmi/sused   záklaďák,"zrzoun",nevidomý   pán,ktorý jej zverí do opatery svojho   psa,pretože odchádza na dlhší čas do   nemocnice.../.
Do hlavnej úlohy režisér   Kachyňa obsadil vzácne fotogenickú /grimasová   scéna/Ditu Kaplanovú-dievčenský a   umiernenejší náprotivok Tomáša Holého-a   urobil dobre.Jej prirodzený,spontánny herecký   prejav so zaujímavým jemne brnenským dialektom   podfarbeným prednesom v spojení s Kachyňovou   réžiou a vyššie uvedeným vytvárajú dielo   patriace do kategórie oddychových/a zároveň   psychlogických / filmov,ktoré vydareným a   nenásilným spôsobom zobrazujú vtedy tak   požadovanú poetiku všedného dňa.
Čekání   na déšť je film o nude pri ktorom sa divák   určite nudiť nebude.Napriek kozmetickým   chybám/odraz kamery pri snímaní   tel.obrazovky/dávam filmu nekritických desať.