Bezbranná kořist

Příběh o muži, který byl   v africké buši místním   domorodým kmenem loven jako   lidská kořist.   Dobrodružný, místy až   děsivý, snímek s minimem   dialogů a v podstatě i   zápletkou. Celý příběh se   drží hesla v boji o   přežití - Zabij nebo budeš   zabit. Přijatelné tempo   srovnatelné s   přírodopisným filmem   neponechává nic náhodě a   předkládá po obrazové   stránce nádherný film z   afrického kontinentu. Scény   z domorodé vesnice vzrušují   a děsí zároveň svou   komunitou, kulturou a tradic.   K tomu je přizpůsoben i   soundtrack. Nic než zvuk   domorodých bubínku po celou   stopáž prostě slyšet   nelze. Domorodá komunita,   africká fauna a zvěř.   Scenérie hodné dokumentu   celý vypravěčský koncept   dobře doplňují pro větší   představu stavu nebezpečí v   dané situaci. A svým   způsobem snímek působí i   jako varování. Být   netolerantní k domorodému   obyvatelstvu se někdy nemusí   vyplatit. Nedat jim při   setkání jakýkoliv dar,   obzvlášť když natahují   ruku, může mít zkrátka   katastrofální následky.   Cornel Wilde seděl na   režijní stoličce,   spolupracoval na soundtracku,   vše si produkoval a s chutí   si zahrál hlavní roli   průvodce skupiny lovců,   která je nečekaně   přepadena, zajata a   brutálně zavražděna. A   věděl do čeho se pustil.   Asi málokde je například k   vidění situace, kdy je   zajatec silně obalen blátem,   do pusy dána dutá tyčka k   dýchání, napíchnut na tyč   a zaživa opečen nad ohněm.   Jen průvodce měl štěstí.   Pokud se to vůbec tak dá   nazvat. Svlékli ho, pustili,   dali náskok a začali lovit.   A právě o tom je celý film.   Ubránit se před domorodci a   před nepřízní přírody.   Tady vzniká otázka, co je   nebezpečnější. Divocí   domorodci nebo divoká buš? V   takové situaci moc osamocený   člověk na vybranou nemá.   Musí bojovat a bránit se   před vším. Ano, jen ten   silnější přežije. Je to   film poměrně neznámý a je   to také poměrně škoda.   Sice se tady toho moc   nenamluví, ale jako by to   nevadilo. Plně postačuje, co   je k vidění. Není zase až   tak často v hraném filmu   vidět africký domorodý   kmen, který se s vůlí sobě   vlastní hrdě postaví proti   bílým kolonizátorům,   kteří narušili jejich   způsob života a napadli   jejich kulturu. Domorodá   vesnice je se svými obyvateli   vyobrazena tak, jak ji poznal   i náš český cestovatel   Emil Holub. Nezaslouží si   nic jiného než respekt. Film   poměrně relevantní a   takových skutečně moc   není.

Apocalypto pro pamětníky, s   pravým kečupem. Docela   zásah, na snímek z roku   1966. Jelikož obsah   načrtává základní   dějovou linku, která se   může zdát poněkud   nezajímavá, ráda dodám   své postřehy z viděného.   Po zajetí přeživších   bílých lovců a jejich   domorodých nosičů   uraženým kmenem a jejich   následném přesunu do   vesnice, za hurónského   jásotu obyvatel, opravdu   dobře naložený náčelník   prohlásí lidovou veselici za   zahájenou. Před volnou   zábavou spojenou s   občerstvením (lidská   pečínka v krustě, patrně z   hygienických důvodů   dýchající, jak nejdéle je   možno) se soutěží.   Jednotlivci i družstva.   Disciplíny a použité   nářadí určuje náčelník   a kreativitě se meze určitě   nekladou. Vybraní   šťastlivci se za mohutného   povzbuzování diváctva   předhání v zábavnějším   provedení úkonu, až dojde i   na zlatý hřeb - natur   překážkový běh s   družstvem lovců za patama...   Na startu stojí samotný   průvodce bezohledné   bělošské výpravy za   sloními kly, aby si nahý a   vystrašený doběhl pro   trofej nejcennější - holý   život. A jelikož má za   ušima, nevede si špatně,   zvlášť, když na fair play   se tady nehraje, a tak když   si domorodci sami nevykašlou   plíce, v osobních   potyčkách hojně využívá   improvizace - třeba vmetení   písku do očí či získání   náskoku pomocí ohně, takže   jim v savaně nadělá pěknou   paseku... Víc se nehodí   prozrazovat, ale určitě se   sluší dodat, že k   diváckému zážitku   přispívá krásná africká   krajina s celou svou   roztodivnou faunou a drsnými   zákony, za zvukového   doprovodu samotné přírody a   domorodých bubnů. Na mouchy   nehleďte, naopak, užijte si   je ;-)