Bezbranná kořist

Příběh o muži, který byl v africké buši   místním domorodým kmenem loven jako lidská   kořist. Dobrodružný, místy až děsivý,   snímek s minimem dialogů a v podstatě i   zápletkou. Celý příběh se drží hesla v boji   o přežití - Zabij nebo budeš zabit.   Přijatelné tempo srovnatelné s přírodopisným   filmem neponechává nic náhodě a předkládá   po obrazové stránce nádherný film z afrického   kontinentu. Scény z domorodé vesnice vzrušují   a děsí zároveň svou komunitou, kulturou a   tradic. K tomu je přizpůsoben i soundtrack. Nic   než zvuk domorodých bubínku po celou stopáž   prostě slyšet nelze. Domorodá komunita,   africká fauna a zvěř. Scenérie hodné   dokumentu celý vypravěčský koncept dobře   doplňují pro větší představu stavu   nebezpečí v dané situaci. A svým způsobem   snímek působí i jako varování. Být   netolerantní k domorodému obyvatelstvu se někdy   nemusí vyplatit. Nedat jim při setkání   jakýkoliv dar, obzvlášť když natahují ruku,   může mít zkrátka katastrofální následky.   Cornel Wilde seděl na režijní stoličce,   spolupracoval na soundtracku, vše si produkoval a   s chutí si zahrál hlavní roli průvodce skupiny   lovců, která je nečekaně přepadena, zajata a   brutálně zavražděna. A věděl do čeho se   pustil. Asi málokde je například k vidění   situace, kdy je zajatec silně obalen blátem, do   pusy dána dutá tyčka k dýchání, napíchnut   na tyč a zaživa opečen nad ohněm. Jen   průvodce měl štěstí. Pokud se to vůbec tak   dá nazvat. Svlékli ho, pustili, dali náskok a   začali lovit. A právě o tom je celý film.   Ubránit se před domorodci a před nepřízní   přírody. Tady vzniká otázka, co je   nebezpečnější. Divocí domorodci nebo divoká   buš? V takové situaci moc osamocený člověk na   vybranou nemá. Musí bojovat a bránit se před   vším. Ano, jen ten silnější přežije. Je to   film poměrně neznámý a je to také poměrně   škoda. Sice se tady toho moc nenamluví, ale jako   by to nevadilo. Plně postačuje, co je k   vidění. Není zase až tak často v hraném   filmu vidět africký domorodý kmen, který se s   vůlí sobě vlastní hrdě postaví proti bílým   kolonizátorům, kteří narušili jejich způsob   života a napadli jejich kulturu. Domorodá   vesnice je se svými obyvateli vyobrazena tak, jak   ji poznal i náš český cestovatel Emil Holub.   Nezaslouží si nic jiného než respekt. Film   poměrně relevantní a takových skutečně moc   není.

Apocalypto pro pamětníky, s pravým kečupem.   Docela zásah, na snímek z roku 1966. Jelikož   obsah načrtává základní dějovou linku,   která se může zdát poněkud nezajímavá,   ráda dodám své postřehy z viděného. Po   zajetí přeživších bílých lovců a jejich   domorodých nosičů uraženým kmenem a jejich   následném přesunu do vesnice, za hurónského   jásotu obyvatel, opravdu dobře naložený   náčelník prohlásí lidovou veselici za   zahájenou. Před volnou zábavou spojenou s   občerstvením (lidská pečínka v krustě,   patrně z hygienických důvodů dýchající, jak   nejdéle je možno) se soutěží. Jednotlivci i   družstva. Disciplíny a použité nářadí   určuje náčelník a kreativitě se meze určitě   nekladou. Vybraní šťastlivci se za mohutného   povzbuzování diváctva předhání v   zábavnějším provedení úkonu, až dojde i na   zlatý hřeb - natur překážkový běh s   družstvem lovců za patama... Na startu stojí   samotný průvodce bezohledné bělošské   výpravy za sloními kly, aby si nahý a   vystrašený doběhl pro trofej nejcennější -   holý život. A jelikož má za ušima, nevede si   špatně, zvlášť, když na fair play se tady   nehraje, a tak když si domorodci sami nevykašlou   plíce, v osobních potyčkách hojně využívá   improvizace - třeba vmetení písku do očí či   získání náskoku pomocí ohně, takže jim v   savaně nadělá pěknou paseku... Víc se nehodí   prozrazovat, ale určitě se sluší dodat, že k   diváckému zážitku přispívá krásná   africká krajina s celou svou roztodivnou faunou a   drsnými zákony, za zvukového doprovodu samotné   přírody a domorodých bubnů. Na mouchy   nehleďte, naopak, užijte si je ;-)