Bezbranná kořist

Apocalypto pro pamětníky, s   pravým kečupem. Docela   zásah, na snímek z roku   1966. Jelikož obsah   načrtává základní   dějovou linku, která se   může zdát poněkud   nezajímavá, ráda dodám   své postřehy z viděného.   Po zajetí přeživších   bílých lovců a jejich   domorodých nosičů   uraženým kmenem a jejich   následném přesunu do   vesnice, za hurónského   jásotu obyvatel, opravdu   dobře naložený náčelník   prohlásí lidovou veselici za   zahájenou. Před volnou   zábavou spojenou s   občerstvením (lidská   pečínka v krustě, patrně z   hygienických důvodů   dýchající, jak nejdéle je   možno) se soutěží.   Jednotlivci i družstva.   Disciplíny a použité   nářadí určuje náčelník   a kreativitě se meze určitě   nekladou. Vybraní   šťastlivci se za mohutného   povzbuzování diváctva   předhání v zábavnějším   provedení úkonu, až dojde i   na zlatý hřeb - natur   překážkový běh s   družstvem lovců za patama...   Na startu stojí samotný   průvodce bezohledné   bělošské výpravy za   sloními kly, aby si nahý a   vystrašený doběhl pro   trofej nejcennější - holý   život. A jelikož má za   ušima, nevede si špatně,   zvlášť, když na fair play   se tady nehraje, a tak když   si domorodci sami nevykašlou   plíce, v osobních   potyčkách hojně využívá   improvizace - třeba vmetení   písku do očí či získání   náskoku pomocí ohně, takže   jim v savaně nadělá pěknou   paseku... Víc se nehodí   prozrazovat, ale určitě se   sluší dodat, že k   diváckému zážitku   přispívá krásná africká   krajina s celou svou   roztodivnou faunou a drsnými   zákony, za zvukového   doprovodu samotné přírody a   domorodých bubnů. Na mouchy   nehleďte, naopak, užijte si   je ;-)