Berlínské spiknutí

Být film natočen tak, jak je   v současnosti zvykem,   hodnotil bych ho, hlavně   zásluhou poněkud   překombinovaného příběhu   s nedostatkem emočně   vypjatých scén, jako   slabší. Moje uznání si   však získal svou vizuální   stránkou, což je v mém   hodnocení dosti významná   složka, která snímek   posunula o něco výše.   Černobílá stylizace, do   filmů natáčených ve   čtyřicátých letech,   dokonale vystihuje atmosféru   klasických „noirových“   filmů. Celkově soudím, že   hlavním cílem byl styl   samotný a zbytek posloužil   jen jako nezbytný podklad.   Svým zpracováním by se dal   film zařadit i mezi módní   vlnu točení všemožných   „poct“.

Ve srování s tím na co jsem   zvyklý u Soderbegha sem se   tímto snímkem docela   zklamal, sice má dobrou   kameru, skvělé aražmá   (černobílá stylizace) a   celkove je zváštně natočen   ale trpí jaksi patosem, je   příliš nesrozumitelný a   postupem času začíná   nudit, nijak nepřekvapuje - i   když asi měl. Příliš   mnoho dialogů a monologů   které jsou jaksi   přeplácané a nějak se mě   je prostě nechtělo sledovat.   Pořád ale patří mezi   nadprůměr díky   zvláštnostem které se   povedly a který si režisér   snímek okořenil.

Clooney, Blanchett, Maguire,   Bridges a další, režie   Steven Soderbergh a přitom   taková nuda! Na začátku tu   možná byl dobrý nápad, ale   v konečném výsledku z toho   vznikl jen dosti nepovedený   experiment. Škoda.

Bohužel, i opravdu poctivá   napodobenina filmů noir,   včetně hvězd současného   filmového průmyslu, nemůže   zachránit snímek s absencí   děje. Jediná věc, u které   jsem se probírala z letargie,   byla absolutně nesedící   uniforma George Clooneyho -   vypadal, jako když zrovna   spěchá na maškarní a v   půjčovně neměli jeho   velikost. Ani jeho mužné,   ostře řezané rysy   nevynikaly v černobílé tak,   jak se asi předpokládalo.