Deset dnů, které otřásly světem

Ve své době musel působit film na diváka   fenomenálním dojmem. I po téměř devadesáti   letech snesou některé scény, zejména ty   související se zvedáním mostů,   nejpřísnější měřítka. Režisér   Ejzenštejn se nepochybně zapsal do dějin   světové kinematografie inovátorstvím. No a   právě tyto experimenty je to, co mně na filmu   vadilo nejvíce, např. rychlý střih mezi dvěma   několikrát se opakujícími záběry a větší   množství „hluchých“ záběrů. Také si   nejsem zcela jist, zda často zobrazovaná   symbolika, byla všem divákům, a to těm   tehdejším i většině těch současných, zcela   jasná. Z ideového hlediska byla sama revoluce   zcela jistě oprávněná, co se dělo v letech   porevolučních je již problematika zcela jiná,   včetně propagandistického vyznění tohoto   snímku. V porovnání s Ejzenštejnovým   předchozím filmem, Křižníkem Potěmkinem, ve   všech ohledech slabší. Je těžké, pro mne   téměř nemožné, objektivně zhodnotit film z   dvacátých let minulého století, a to včetně   souvislostí s tehdejší společenskou   atmosférou v Sovětském svazu. Dávám   alibistických 50%.

Jeden z vrcholů propagandistického filmu,   bolševici si pro svůj účelový výklad onoho   puče nemohli vybrat nikoho lepšího než   Ejzenštejna. Ideově je to samozřejmě   zavrženíhodné, jenže po formální stránce je   to natolik parádní, že zkrátka ta tendenčnost   nemůže být jediným a dokonce ani hlavním   hlediskem. Ve své době to byla naprosto   převratná filmařina a ze své působivosti si   toho hodně uchovala dodneška, což se týká   například práce se střihem. To, co se dneska   běžně - a většinou samoúčelně - objevuje v   akčních filmech, tedy onu rychlopalnou   střihovou skladbu, Ejzenštejn používá   výhradně ke zdůraznění myšlenky. Mísí se   tu dokumentarismus se symbolickým vyjádřením,   což v mém případě vedlo občas k   nepřehlednosti, když se mi podařilo jedno   zaměnit s druhým. Hlavní je ale, že i když   má film dvě hodiny, je němý a historická   věrnost je mu cizí, nenudil mě ani chvíli.

Film jsem viděl před milionem let, byl už tehdy   slavný. Dynamické akce a energická gesta   demonstrovaly pozitívní sílu myšlenky, který   vychází z mas. Opravdu novátorský film.   Konečně patří do kolekce filmových unikátů.

Uvedení filmu Sergeje M. Ejznštejna do   sovětských kin bylo o rok pozdrženo, protože   bylo nutné přepracovat všechny scény, kde   vystupoval Lev Trockij, který mezitím upadl v   nemilost strany. Ve filmu jsou některé scény   tak precizně rekonstruovány, že byly diváky   považovány za dokumentární záběry.

Neberu to po stránce dějové, nikdo znás u toho   nebyl,ale jak si se vším poradil mladý   režisér. Film se natáčel téměř před 85   lety a režiséři si z filmů Ejzeštejna   udělali učební látku. I když se dnes filmy   dají vůbec vidět, mají historickou filmařskou   vypovídací hodnotu..