Atlantida

Pro Ukrajince bolestivý film   o realitě všedních   ukrajinských válečných   dnů. Pro ostatní,   především nevědící nic o   tom, co se na východě   Ukrajiny děje, je takové   vnímání daných skutků   spíše odtažité. Daná   atmosféra a veškeré dění   je z období roku 2025,   představující rok po   pravděpodobném konci války.   Právě v oblasti východní   Ukrajiny. Z kontextu je   patrné, že je vítězství   právě na straně Ukrajiny. V   Donbasu je ale návrat do   předválečné doby velmi   těžký. Všude obrovské   škody na majetku i na   přírodě. Zničené   továrny, zatopené doly,   otrávena voda včetně půdy.   Co scéna, to dramatický a   extrémně traumatizující   okamžik v jednom záběru,   který vyvolává dojem,   jakoby nechtěl nikdy   skončit. Ono je to něco jako   hyperrealismus silně   prorážející pancíř   možného odcizení. Divák se   tak více zapojuje do   každičkého dění, takže   jakoby tam byl svým způsobem   přítomen. Tím je každá   scéna, představovaná   statickou kamerou   zjišťující vyobrazenými   postavami vztah světového   názoru, nemálo   přesvědčivá, což   překračuje hranice veškeré   propagandy a spekulací.   Realita je prostě jiná, než   jak spousta idealistů   očekávala. Dalo by se i   říct, že je tak vlastně   vyobrazena postapokalyptická   obtížná materialita v čase   mezi strašlivou minulostí a   nejistou budoucností. Tento   snímek se tak pokouší   vyobrazit ukrajinský svět po   rusko-ukrajinské válce, a to   vcelku odvážně daleko před   jejím skutečným koncem.   Tím se snímek naprosto   vymyká   socialisticko-realistické   tradici v zobrazení   poválečného období.   Infračervená kamera na   samém začátku zobrazuje   odkrývání lidských těl v   dané oblasti, čímž se   divák připravuje na   realismus se sci-fi   přístupem k daným   okamžikům. Na začátku se   tak vyobrazuje vražda a   zakopání těla. Na konci   milostný pár, který našel   vzájemnou lásku na   beznadějném místě. Když   se tyto dvě scény spojí,   danou myšlenku nechť s   každý vyobrazí sám.   Všichni žijeme v   beznadějné době a když se   podíváme na zpravodajství   plné válečných obrazů   přikrášlené emocemi, i to   je jen další nástroj   manipulace. Mějme oči   otevřené. Realismus opravdu   někdy dokáže šokovat. A   tento snímek to dokazuje   mistrovsky.