Atalanta

Hodnotit takovéto staré   filmy je doopravdy obtížné.   Často mám tendence dávat   vyšší známky, než bych   dal u novějších děl s   obdobným žánrem.
Film Atalanta z roku 1934   je výjimečný snímek. Je to   poetický příběh posádky   jedné říční lodi. Jeho   hlavními aktéry je mladý   manželský pár a   především postarší lodní   říční vlk - Taťka Jules.   Skvěle sehrán hercem   Michelem Simonem. Na to, že v   době natáčení mu bylo 39   let, žasnu.
Příběh   sám je věnován spíše   onomu manželskému páru. Je   o jejich zamilovanosti i o   prvním rozčarování a   krizi. Nakonec to však celé   dobře dopadne. Ve snímku se   také podíváme do   pařížských ulic   meziválečného období. Na   své cestě hrdinové   potkávají různé postavy a   postavičky.
Skoro   celý film doprovází   podmanivá hudba. Příběh   sám, ač je dramatem,   přináší spíše úsměvné   situace. Také se zde snad   poprvé setkávám s prvními   podvodními (pod hladinou   vody) záběry.

Překvapivě civilně a   syrově natočený snímek,   jehož hrdiny jsou členové   posádky říční dopravní   lodi Atalanta. Jejich nelehký   život je tu zobrazený   nepřikrášleně ale   zároveň bez mělkých   sociálních apelů, jakých   by se např. soudobí   američtí tvůrci asi   nevyvarovali. Tenhle film je o   lidech a ne o ideách.   Nechybí tu na tehdejší dobu   docela odvážná erotika   (předpokládám, že ta byla   příčinou dobové cenzury) a   ústřední vztah kapitána a   jeho novomanželky je podán   bez falešné romantiky,   samozřejmě až na trochu   sentimentální závěrečné   znovushledání. Myslím ale,   že k předchozímu lehce   rozpustilému vyprávění by   se nějaké tragické finále   nehodilo.