Atalanta

Překvapivě civilně a syrově natočený   snímek, jehož hrdiny jsou členové posádky   říční dopravní lodi Atalanta. Jejich nelehký   život je tu zobrazený nepřikrášleně ale   zároveň bez mělkých sociálních apelů,   jakých by se např. soudobí američtí tvůrci   asi nevyvarovali. Tenhle film je o lidech a ne o   ideách. Nechybí tu na tehdejší dobu docela   odvážná erotika (předpokládám, že ta byla   příčinou dobové cenzury) a ústřední vztah   kapitána a jeho novomanželky je podán bez   falešné romantiky, samozřejmě až na trochu   sentimentální závěrečné znovushledání.   Myslím ale, že k předchozímu lehce   rozpustilému vyprávění by se nějaké   tragické finále nehodilo.

Hodnotit takovéto staré filmy je doopravdy   obtížné. Často mám tendence dávat vyšší   známky, než bych dal u novějších děl s   obdobným žánrem.
Film Atalanta z roku 1934 je   výjimečný snímek. Je to poetický příběh   posádky jedné říční lodi. Jeho hlavními   aktéry je mladý manželský pár a především   postarší lodní říční vlk - Taťka Jules.   Skvěle sehrán hercem Michelem Simonem. Na to,   že v době natáčení mu bylo 39 let, žasnu.  
Příběh sám je věnován spíše onomu   manželskému páru. Je o jejich zamilovanosti i o   prvním rozčarování a krizi. Nakonec to však   celé dobře dopadne. Ve snímku se také   podíváme do pařížských ulic meziválečného   období. Na své cestě hrdinové potkávají   různé postavy a postavičky.
Skoro celý film   doprovází podmanivá hudba. Příběh sám, ač   je dramatem, přináší spíše úsměvné   situace. Také se zde snad poprvé setkávám s   prvními podvodními (pod hladinou vody) záběry.