322

Film jsme viděl před mnoha   lety v klubu a na drastický   symbol čísla diagnozy   rakoviny - 322, nikdy   nezapomenu. Debut Dušana   Hanáka v hraném filmu je   velmi podařený, zrovna jako   výkony českých herců   (Macháček, Lohnický,   Abrhám).

Chmurné obrazy ze života   lidu let šedesátých ve   slovenské metropoli. Takové   nesouvislé útržky,   nesouvislé bláboly, potrhlé   chování...
Když se   hodně usilovně zamyslím a   oprostím se těch   šíleností, zůstane mi   jednoduchá dějová linie.  
Hodný muž je   nemocný, vyšetří jej,   neřeknou tak, ani tak a pak   ho chtějí operovat... Ti   ostatní mají své problémy   a řeší je každý po svém.  
Spousta českých   herců, někteří sami mluví   slovensky (s českým   nezastíraným akcentem),   jiní jsou dabovaní nějakým   Slovákem.
Holka, už   se na to nikdy nedívej.

Kdysi jsem tento film   obdivoval (zcela výjimečná   je kupříkladu kamera),   avšak s léty jsem se stal   kritičtějším. Z té   celkové syrovosti (i   surovosti lidí) se nicméně   dech úží i po letech.   Podvody, lži, necitelnost,   nemoc, nenávist, otřesné   záběry ze skutečných jatek   za doprovodu sladkobolných   tónů Fibichova Poemu...

Josef Abrhám: prelepené / zakryté oko
322 (1969):
Josef   Abrhám má v niektorích   častiach filmu prelepené /   zakryté ľavé oko, v iných   pravé.

Sugestívna dokumentaristicky   ladená dráma muža s   vážnou chorobou a doby   taktiež postihnutou   chorobou.Návod na to, ako   spraviť zo súvislého   príbehu strihový film a zo   strihového filmu súvislý   príbeh. A ako z toho   všetkého ostane skvelý   pocit.