Smrt v Benátkách

Ten film mě nezaujal. Možná teď po korona   krizi ukazuje, že i jinde a jindy byly problémy,   že se neříkala pravda apod. Ale hlavní   dějová linka, zamilovaný profesor jen okukuje,   protějšek v podobě mladého kluka s delšími   světlými vlasy a ženským obličejem mu to   neusnadňuje, neodmítá, ale je to jen a jen   stolking, špízování, níc víc, k žádné   akci, vyjádření se, nedojde a hlavní   "hrdina" radši zemře na pláži ...   film je jen o snech o blouznění a očekáván,   že dojde k nějaké akci ... je naprosto   zbytečné. Zklamání....

Působivé
Tento film, který vzniknul dle novely Thomase   Manna /tu jsem nikdy nečetla/ na mě opravdu   velmi zapůsobil, i když byl svým způsobem   velmi netradičně natočený /snad proto, že   prý novela T. Manna byla prakticky   "nepřenosná" na filmové plátno, ale   L. Visconti dokázal, že tomu není tak/.:-)   Tehdejší britská herecká legenda Dirk Bogarde   a zároveň /bývalý/ mužský sexsymbol /z 50. a   60. let/ zahrál tuto roli velmi autenticky a   přesvědčivě. Co se týče jeho ztvárněné   filmové postavy, bylo mi ho spíše líto, např.   jak se ke konci filmu nechal umluvit v   kadeřnickém /holičském/ salónu k té   omlazující proceduře a nakonec vypadal ve   výsledku když odcházel jak upír /tehdejší   měřítko "krásy" z r. 1911 opravdu   asi nikdy nepochopím/. Závěrečná scéna se mi   vryje každopádně do paměti - záběry na   umírajícího skladatele na pláži ze kterého   přímo teče barva z jeho vlasů /kdyby se na tu   omlazující kůru možná vykašlal, udělal by   lépe/ versus záběry krásného mladého hocha v   moři při západu slunce. Hudební doprovod se k   celému příběhu velmi hodil a líbil se mi. Je   to asi vůbec poprvé, kdy jsem viděla na   filmovém plátně ztvárněný čistě   platonický cit mezi zestárlým mužem a mladým   hochem. Hodnotím 8/10.

Jedná se o zdařilou adaptaci Mannovi novely na   'dorianovské téma', která popisuje úpadek a   smrt hudebního skladatele (v předloze   spisovatele). Benátky zde posloužili jako symbol   pomíjivosti, kterou je hlavní postava   stárnoucí Gustav frustrován a cholera je zde   symbolem rozkladu a smrti, možná také spojené   se skladatelovou potlačenou homosexualitou   (bisexualitou), které nakonec sám podlehne.   Téma obou děl je láska ke kráse a mládí,   vlastně hrdinu nemůžeme soudit za to, že se   zamiloval do nezletilého chlapce, on pouze hledá   krásu, která se nemusí výlučně vázat pouze   k druhému pohlaví. Pokud hledáte vysvětlení   některých detailů, kterým jste ve filmu   neporozuměli, ujišťuji vás, že je v novele   nenajdete. Thomas Mann knihu napsal velmi   zdrženlivě a tajnůstkářsky, obdobně jako   Oscar Wilde ve svém Obrazu Doriana Graye.

Je to velmi zdařilá adaptace novely Thomase   Manna se stejnojmenným názvem. Film na mě   působil dosti tísnivě a řada věcí mi byla   nejasná. U Viscontiho to není nic zvláštního.   Později jsem si uvědomil, že ty Benátky jsou   jaksi symbolem umírání vůbec,takže v   podstatě je to film dosti nadčasový.