13 zabijáků

13 zabijáků je velmi   netradiční a v lesčems   hodně originální   podívaná, přesto nebylo   jednoduché se celým filmem   prokousat. V podstatě cesta   za pomstou je   lemována-náborem,   přípravou a diskusemi které   se táhnou. Finální bitva je   pompézní masakr, balet   který si zaslouží vysoké   uznání! Dávám 5   hvězdiček a to za slabší   první půlku.

Čistokrevný žánr chambara,   který se v současné době   již příliš netočí. Ne   nepodobné Sedmi samurajům,   nábor bojovníků,   opevňování vesnice,   humorná postava Kikuchiya   zastoupena postavou 13.   samuraje, nesamuraje (poněkud   slabší článek filmu), atd.   I něco jako vlajka se   objevilo, a to v podobě   nápisu „totální   masakr“. Podobnost více   než zřejmá, i když se   jedná o remake filmu   „Jusan-nin no shikaku“ (r.   Eiichi Kudo, 1963), který si   ovšem kritiku z   plagiátorství vysloužil   již tehdy. Ač film z roku   2010, má všechny atributy   klasických samurajských   příběhů, úvodní   seznámení s postavami a   uvedení do historické   epochy, filozofování nad   kodexem bushido, pár   flasbacků k vyjádření   vztahů mezi jednotlivými   postavami a závěrečná, v   tomto případě nezvykle   dlouhá, bitva. Katany   sviští, hlavy padají a   záporák dostane co si   zaslouží. Zastoupen je i   sociálně-kritický pohled   objevující se především v   samurajských filmech   šedesátých let,   především morální   konflikt kodexu cti se slepou   poslušností. Kupodivu se   režisér Takashi Miike, s   oblibou zobrazující ve   svých filmech přemíru   brutality a všemožné   nechutnosti, tentokráte   hodně mírnil, přesto si   pár „libůstek“   neodpustil. Nelze ovšem   srovnávat nesrovnatelné, do   kvalit Kurosawy či   Kobayashiho, klasiků   samurajských filmů, má   Miike daleko.

Ten děj je lehce   předvídatelný, ale v tomhle   případě mi to vůbec   nevadí a užívám si   přímočarou, syrovou   žánrovku. Od režiséra   tarantinovské ztřeštěnosti   jménem Nemilosrdný střelec   bych něco tak seriózního a   stylově štíhlého nečekal.   Hrdinská nadsázka, obrovská   přesila, to k věci patří.   Snad jen ten hořící dobytek   si mohli tvůrci odpustit.