10,5 stupně [TV film]

Amerika
Že ta Amerika vůbec existuje   - podle filmů už musí být   dávno zničená -   zemětřesení, sopky a   další katastrofy - jen ty   triky ujdou.

Další ze série katastrof   postihujících chudinku   ameriku. Scénář nijak   nepřesahuje běžný průměr   katastrofického filmu. Spíš   je trochu podprůměrným.   Snadno předvídatelný děj a   obvyklý stereotyp amerického   velikášství a hrdinství.

Naprostá pitomost
Film - nebo co to je - mi   připomíná nejvíce takové   ty dřívější sovětské   propagandistické filmy   neblahé paměti, jimiž nás   před změnou režimu   zásobovala distribuce. Nyní   máme to samé v americkém   balení. Jako tam, tak i zde   řeší hrdinové a hrdinky   kromě katastrofy zároveň i   své osobní problémečky,   aktuální i věčné   společenské otázky,   všichni jsou dříve či   později nakonec správní,   uvědomělí a všechno dobře   dopadne. Politici jsou rovní   a čestní, všemi milovaní a   uznávaní, dokonce odborní a   plně kompetentní v   rozhodování, ženy jsou   rozumné, nelžou,   nehysterčí, zastávají   vedoucí místa atd. To může   žrát opravdu jenom blbeček   u "bedny".   Katastrofické filmy mají   vůbec tu nepříjemnou   vlastnost, že příliš   názorným způsobem ukazují   všechno to, co si o sobě   každý jednotlivý člověk,   všichni lidé a lidstvo jako   celek myslí. Názorně tu tak   vystupuje všechna ta   zpupnost, sebestřednost,   pokrytectví, klam a hlavně   sebeklam lidského rodu,   vlastnosti, které   "lidé" mého druhu   tolik nenávidí. Celý film   se misantrop těší, že   lidstvo bude zničeno... - a   zase nic; zase to všechno   dobře (vlastně špatně)   dopadne; zase to lidstvo   "zvládne" a   přežije i nejsilnější   sérii zemětřesení všech   (filmových) dob. No a ten   "spásný" nápad s   atomovou náloží... - to   hovoří samo za sebe.