10,5 stupně [TV film]

Atomovkou proti zemětřesení
Film jsem neviděl, takže netuším, jak v něm   aplikovali tu atomovou bombu. Ale přijde mi, že   se trochu inspirovali v knize Desátý stupeň od   Arthura C. Clarka a Mika McQuaye.
Tam se jeden   seismolog naučil předpovídat zemětřesení a   předpověděl, že jednou udeří v Kalifornii   zemětřesení, které potopí velkou část   pobřeží. Nikdo mu nechtěl věřit, tak začal   ze svého financovat projekt, kdy pomocí   jaderných naloží svaří k sobě pacifickou a   americkou pevninskou litosférickou desku, aby se   nemohly vzdalovat.
Kdyby se do politiky a   veřejného života v USA nezačali montovat   Islamisté, ze kterých se stala regulérní   politická síla a kteří proti němu obrátili i   jeho nejvěrnějšího kolegu, bylo by mu to snad   i vyšlo.
Takže v předpovězený den ničivého   zemětřesení se oba rivalové sešli na   vyhlídce mrakodrapu v San Franciscu a nechali se   i s celým městem pohřbít v příkopu, který   vytvořilo zemětřesení odtržením   litosférických desek.
Knihu vřele doporučuji,   ale na film nemám odvahu.

Amerika
Že ta Amerika vůbec existuje - podle filmů už   musí být dávno zničená - zemětřesení,   sopky a další katastrofy - jen ty triky ujdou.

Naprostá pitomost
Film - nebo co to je - mi připomíná nejvíce   takové ty dřívější sovětské   propagandistické filmy neblahé paměti, jimiž   nás před změnou režimu zásobovala distribuce.   Nyní máme to samé v americkém balení. Jako   tam, tak i zde řeší hrdinové a hrdinky kromě   katastrofy zároveň i své osobní problémečky,   aktuální i věčné společenské otázky,   všichni jsou dříve či později nakonec   správní, uvědomělí a všechno dobře dopadne.   Politici jsou rovní a čestní, všemi milovaní   a uznávaní, dokonce odborní a plně   kompetentní v rozhodování, ženy jsou rozumné,   nelžou, nehysterčí, zastávají vedoucí místa   atd. To může žrát opravdu jenom blbeček u   "bedny". Katastrofické filmy mají   vůbec tu nepříjemnou vlastnost, že příliš   názorným způsobem ukazují všechno to, co si o   sobě každý jednotlivý člověk, všichni lidé   a lidstvo jako celek myslí. Názorně tu tak   vystupuje všechna ta zpupnost, sebestřednost,   pokrytectví, klam a hlavně sebeklam lidského   rodu, vlastnosti, které "lidé" mého   druhu tolik nenávidí. Celý film se misantrop   těší, že lidstvo bude zničeno... - a zase   nic; zase to všechno dobře (vlastně špatně)   dopadne; zase to lidstvo "zvládne" a   přežije i nejsilnější sérii zemětřesení   všech (filmových) dob. No a ten   "spásný" nápad s atomovou   náloží... - to hovoří samo za sebe.

Další ze série katastrof postihujících   chudinku ameriku. Scénář nijak nepřesahuje   běžný průměr katastrofického filmu. Spíš   je trochu podprůměrným. Snadno předvídatelný   děj a obvyklý stereotyp amerického   velikášství a hrdinství.