Mnohdy bývá nebezpečné mít spojená velká očekávání s ambiciózně se tvářícím českým filmem, který navíc spadá do méně obvyklého žánru. Nicméně před dvěma lety konkrétně Příběh kmotra ukázal, že je možné, aby se skloubilo všechno, co je potřeba skloubit, a tudíž že i u nás může vzniknout výjimečný žánrový film, který může konkurovat co do kvality některým zahraničním. Tenhle dva roky starý biják se inspiruje „dílem“ Františka Mrázka, tak jako se Gangster Ka inspiruje (!) skutky Radovana Krejčíře. (Například jeho zobrazený osobní život – jako vyhrožování manželce – by měl být ryzí fikcí.) Tam byl hlavní postavou František Verdal, tady dostala jméno Radim Kraviec. Oba počiny si rozhodně nejsou nepodobné, tudíž se nevyhnou drobnému srovnávání.

Nejzásadnější rozdíl mezi oběma přestavuje určitě skutečnost, že zatímco Ondřej Vetchý zahrál hlavní postavu tak, že s ní mnozí diváci mohli sympatizovat, o „Káčkovi“ Hynka Čermáka nic takového napsat nejde. Ten totiž dělá věci, které by se dělat neměly mimořádně arogantním či (musím to slovo napsat) „vychcaným“ způsobem. Tvůrci a představitel titulního antihrdiny z něj rozhodně nechtěli udělat člověka, kterému byste mohli držet palce. Z hereckého projevu Hynka Čermáka je to, řekl bych, velice dobře patrné, a pokud byste snad náhodou nevěřili, tak vás nepochybně přesvědčí odpověď na první otázku v tomto rozhovoru.

Samotný film přestavuje z řemeslného hlediska velice poctivě odvedenou práci. Vedle hereckých výkonů (vedle Hynka Čermáka zejména Jan Révai, Tomáš Jeřábek, Zdeněk Žák, Vlastina Svátková) je třeba vyzvednout precizní střih a jistou režii, což pro mě bylo docela překvapivé, neboť když jsem se byl podívat na natáčení, působil na mě debutující Jan Pachl dojmem, že má všechno až příliš na háku, kvůli čemuž mu možná unikají poměrně podstatné (ačkoliv na první pohled třeba zdánlivé) detaily. Troufám si tvrdit, že Gangster Ka mu pomůže k dalším pozoruhodným projektům. I proto, že se mu – na rozdíl od tvůrců Hranařů – podařila nesmírně důležitá věc. A sice, že dané scény mají přesně takové vyznění, jaké mít měly. Když měly být úsměvné, jsou úsměvné. Když měly být drsné, jsou drsné, a když nás mají znechutit tím, co je u nás taky možné … inu, znechutí nás tím, co je u nás taky možné. A mimochodem, když se hraje na hudební nástroj (tam saxofon, tady violoncello), nepůsobí to surrealisticky až absurdně, ale naopak se tím velmi stylově dotváří atmosféra.

Tohle je jinak něco, o co se mnozí čeští filmaři snaží, nicméně většinou zůstává právě jenom u těch snah. Samozřejmě, že i v Příběhu kmotra všechno funguje, jak má. Jeho režisér Petr Nikolaev ovšem nakonec zvolil trochu odlehčenější přístup, kdežto Gangster Ka představuje skutečně temný thriller s velice hutnou atmosférou, ze kterého občas opravdu až mrazí. Přesto se v něm najdou zhruba tři čtyři scény, ve kterých by bývalo vůbec neškodilo přitlačit v tomto směru ještě více na pilu. Zase se ale vlastně nedá říct, že by úplně chyběla nějaká legrace, protože „Káčko“ řekne dva vtípky, ačkoliv o nich se dá vzhledem k širším souvislostem tvrdit, že mají přesně takovéto vyznění: Na začátku netušíte, v půlce se začnete smát, a když přijde pointa, mrazí vás v zádech. 

Pokud má Gangster Ka nějakou Achilovu patu, pak je jí rozhodně scénář. Díky poněkud zběsilejšímu úvodu nejsou dostatečně naexponovány některé důležité vedlejší postavy, stejně jako později mohou panovat nejasnosti ohledně některých kauz za velké peníze. V těchto případech se evidentně muselo hodně zjednodušovat, takže si troufám tvrdit, že moudřejší budou ti, kteří znají knihy Jaroslava Kmenty (samozřejmě, že se jedná taky o autora knihy Kmotr Mrázek), ze kterých Gangster Ka vychází. Ti ostatní se patrně budou moci spokojit jen s tím, že je to prostě šmelina, resp. tedy „Káčkovina“, a tedy nic záslužného. Rovněž ten (ne)slavný útěk policii přímo před nosem měl jistě dostat větší a ne pouze jaksi zkratkovitý prostor.

Gangster Ka v podstatě jen potvrzuje nečekaný, ale o to vítanější a příjemnější vzestup českého filmu. Vždyť za poslední dva roky se jedná už o dobře pátý domácí počin, který splňuje ta nejpřísnější kritéria. Nejen proto by vám neměl uniknout! A pokud se snad obáváte toho, že je „Káčko“ takový jaký je, tak si vzpomeňte třeba na Tonyho Montanu. To určitě taky není osoba, se kterou byste se chtěli kamarádit, a přesto se ze Scarface stal kultovní biják. I Gangster Ka má nakonec předpoklady k tomu, aby zaujal na zahraničních trzích. Přeci jen člověk, díky kterému vlastně mohl vzniknout, je i v jiných státech celkem známá firma, která toho na kontě nemá zrovna málo. Proto si pamatujme, že v závěru listopadu přijde do kin druhá část, jež ponese podtitul Afričan.

FOTO: Bioscop