Hry bez hranic [TV seriál]

Tutu soutěžní televizní   show jsem měl hodně rád a   vždy jsem se těšil na   pokračování. A když na   svých začátcích to   uváděla sympatická   Adamcová bylo to   dobrodružné a poutavé. Jsem   hráčskej typ, ale soutěže   se z televize ztratily..

Tady není co řešit. Ve své   době se mně to hodně   líbilo. Myslím si, že to   tenkrát sledovalo půl   národa.
Taky mně   jednou nebo teda nás všechny   doma potěšilo, že tam byli   i soutěžící z města   Veselí nad Moravou, což je   sousední městečko. Škoda   jenom, že to tenkrát tak   blbě projeli :-).

Atosio chva
Kult kultov. Jak som ja bol   ako decko týmto posadnutý.   Jedna z najlepších hier,   aké kedy stvorili a ťažko   jej konkurovať. Bolo to   niečo úžasné. Zábavné,   oddychové, zdravo   súťažné, skoro detinské,   ale hlavne krásne. Keď som   videl po rokoch úžasnú   znelku, mal som slzy v   očiach. Všetko sa mi   vybavilo. Pekné disciplíny,   pestré kostýmy, fenomenálna   výprava. Súťažili tam i   Čechoslováci (teda skôr   Česi) a neskôr samostatná   Česká republika, tak bolo   komu fandiť. Ešte si   spomínam na charizmatického   rozhodcu a famóznu   moderatórsku dvojicu, kde   chlapík sa volal Etore.   Prekrásne to boli časy

Super
Tím, že to teď vysílají   se mi připomnělo dětství.   Je mi 23let a v 90.letech jsem   chodila na základku. A   myslím, že to vysílali v   pátek zrovna o jedněch   prázdninách a my se vždy   těšili, jak to dopadne.   Díky tady článku, jsem se   dočetla, že už to trvá od   60.let. Že se tedy   účastníme až od 90., ale   netušila jsem, že to bylo   až do 1999. Je škoda, že po   obnovení už se ČR   nezapojila. Byla to krásná   soutěž, s přátelským   pojetím, ne tak v komerčním   pojetí jako olympiáda.

Moc hezké televizní   zápolení několika   mezinárodních týmů.   Pravidelně jsem ho sledovala   v oněch 90. letech (a že to   byla kolikrát honička, aby   byly dětičky včas   "uklizené" v   postýlkách a nerušily při   přenosu) a ráda se podívám   i na nynější reprízy.

Soutěž ve které je i legrace
Tahle soutěž se povedla, je   v ní vedle sportovního   zápolení i legrace a   některé díly se leckdy   odehrávají ve stylovém   dobovém prostředí a   soutěžící mají na sobě   obleky a převleky, které sou   někdy i hodně výstřední a   legrační.

Jeden díl si vybavuji   zvlášť dobře -   soutěžící měli na sobě   jakési převleky i s velkou   nasazovací hlavou opilce - ta   hlava měla velké oči a ty   oči při pohybu   soutěžících   "lítali" ze strany   na stranu, takže to vypadalo,   že skutečně šilhají jak   někdo kdo je hodně opilí a   oči mu jdou šejdrem, a do   toho ještě soutěžící   museli překonávat   překážku na vodě a padali   do ní. Tenkrát jsem se mohl   uřehtat, když jsem se   díval. Milá vzpomínka na   tenhle pořad. Nyní toto   léto některé díly opakují   :-)

Na Hry bez hranic jsem se   dívala v 90. letech ráda,   bavily mě zejména začátky,   když se účastnila naše   země, moderátorka Martina   Adamcová vnášela do pořadu   bezprostřednost a jiskru. Pak   bohužel moderování opustila   z rodinných důvodů a její   následovníci už nebyli tak   dobří, zejména za tragickou   považuji Marcelu Augustovou,   příliš vážnou, strohou,   nikdy mi tam nezapadla.   Přesto jsem se na Hry bez   hranic dívala po celou dobu,   co byly v Čechách   vysílány. Toho času (léto   2010) běží v televizi   reprízy, občas se z   nostalgie na některou   podívám, ale je pravda, že   dnes už mě tento pořad   nijak neoslovuje a nic moc mí   neříká. Přesto uděluji 70   procent, jelikož jsem se   svého času dívala   pravidelně a pořad se mi   opravdu líbil.

Souteže Hry bez hranic jsem   sledoval v TV již v začátku   sedmdesátých let na   německém programu ARD,   který se u nás dal zachytit   na přetočené antény. Měly   švih a nápad. V   pozdějších letech už   méně. Vysílání v ČTV   jsem záhy vypustil, tak mi to   dovedla znechutit otřesná   česká moderátorka svým   skřehotáním.