Bakaláři [TV cyklus]

Povídka SYN

Tak tohle je   neuvěřitelná hovadina,   která by se nikdy takhle   nemohla odehrát. Hluchá   matka po zápalu mozkových   blan je sama doma se třemi   malými dětmi, manžela to   vůbec nezajímá, jak jí je   a co prožívá. Naprosto   nemožné chování jak matky,   otce i dětí. Tohle Jarda   Dietl psal asi úplně namol.   Čisté dno všech   bakalářských příběhů.

k povídce "Syn"
Tak nevím, zatím asi   nejslabší   "bakalář", který   Jaroslav Dietl jako   scénárista vyprodukoval.   Otázkou je, zda dostával   náměty z diváckých dopisů   befelem od dramaturgyně   Libuše Pospíšilové nebo si   mohl sám vybírat. Povídce   vévodí nesmysl, že by   hlavní hrdince při   propuštění žádný z   odborných lékařů   nedoporučil, kterým směrem   se má ubírat. Když to   zvládla učitelka obecné   školy? Tak určitě naše   zdravotnictví v době   normalizace na tom nebylo tak   špatně. Pak povídka vypadá   jako z počátku dvacátého   století ...

povídka ´Syn´

Tady Jaroslav Dietl ve   své tvorbě pořádně ulít.   Moralita k dětem je sice   cílená, ale nechat doma   samotnou hluchou matku krátce   po propuštění z nemocnice a   ještě k tomu se třemi   malými kluky snad nemohl   myslet vážně. Jakoby se   nevědělo s jakými   potížemi se takový hluchý   člověk setkává. A otec v   příběhu se tváří jako by   to bylo zcela normální. Tady   šla ona moralita poněkud   vniveč.

Povídka ´Potvrzení´

Aby si děti v   dětském domově nepřáli   být alespoň na vánoční   svátky doma nebo u   příbuzných. Jenomže ne   vždy to jde hladce a jako   obvykle je největší kámen   úrazu na neochotě   úředníků něco takového   zajistit. Absolutně reálný   příběh, který je jistě   poplatný i dnešní době.   Oné reálnosti však kazí   ´happy end´, který budí   velké pochybnosti. Že by se   rázná a odmítavá   úřednice náhle nechala   obměkčit a vyřídila   potřebné povolení?