Pierre Vernier

Francouzský herec Pierre Vernier, vlastním jménem Pierre Louis Rayer, je dodnes známý předevšm díky vedlejším rolím ve filmech s J. P. Belmondem, jeho aktivity byly ale podstatně rozsáhlejší, zvláště v oblasti televize a divadla. Pochází ze západního pobřeží Francie a narodil se ve městě Saint-Jean d'Angely, herectví studoval na pařížské konzervatoři a tady se seznámil s řadou dalších později slavných herců, mimo jiné s Belmondem. S ním ostatně natočil také svůj první film PŘÁTELÉ NA NEDĚLI (Les copains du dimanche, 1956), který však vznikl pro potřeby odborů a do veřejné sítě kin se nedostal.

Širší popularitu získal Pierre Vernier díky účasti v několika filmech Claude Chabrola, který jej obsadil do svých titulů HEJSKOVÉ (Les godelureaux, 1960) nebo LANDRU (1962), několikrát jej ke spolupráci přizval také tvůrce komerčních filmů Denys de la Patelliere, pod jehož vedením hrál Vernier například ve filmu DRAHOUŠEK KAROLÍNA (Caroline chérie, 1968). Mezitím hrál Pierre Vernier také divadlo, vystupoval postupně na několika scénách, například v divadle Théâtre-Hébertot, Odéon-Théâtre de France nebo Théâtre Édouard VII., střídal klasiku s modernou, v počátcích jej jako režisér vedl často Michel de Ré, později Jean-Pierre Grenier nebo Jean Mercure.

Před filmovou kamerou začal po delší odmlce spolupracovat s J. P. Belmondem v sedmdesátých letech, setkali se například ve filmu STAVISKY (1974), podstatně častěji pak spolu točili v následující dekádě a Vernier hrál vedlejší role v mimořádně úspěšných titulech jako PROFESIONÁL (Le professionnel, 1981) a DOBRODRUH (Le marginal, 1983). Mezitím ale hrál v řadě dalších filmů, z těch známějších připomeňme lyrickou komedii VINCENTŮV PŘÍTEL (L'ami de Vincent, 1983), jako manžel sváděné hlavní hrdinky se objevil ve veselohře Pierra Richarda NALEVO OD VÝTAHU (A gauche en sortant de l'ascenceur, 1988).

Ačkoliv v některých obdobích točil Pierre Vernier i několik filmů ročně, těžiště své práce našel nakonec především v televizi, s níž spolupracoval již od poloviny šedesátých let. Hrál v řadě televizních filmů a seriálů, několikrát ztvárnil skutečné postavy z francouzské historie a v tomto duchu se dostal i ke své životní příležitosti v podobě titulní úlohy slavného francouzského kardinála v šestidílném seriálu RICHELIEU (1977). Tuto postavu pak zopakoval o rok později v seriálu o Richelieuově nástupci MAZARIN (1978).

V osmdesátých letech práce Pierra Verniera pro film spíše stagnovala, znovu se ale před kamerou potkával s J. P. Belmondem, hráli spolu v CESTĚ ZHÝČKANÉHO DÍTĚTE (Itinéraire d'un enfant gâte, 1988) nebo v justičním dramatu NEZNÁMÝ V DOMĚ (L'inconnu dans la maison, 1992), kde Vernier ztvárnil postavu předsedy soudu. Nadále Pierre Vernier hrál i divadlo, v 90. letech nejčastěji spolupracoval s Robertem Hosseinem a své umění prezentoval ve francouzské i světové klasice v divadlech Théâtre Marigny nebo Théâtre national de la Colline. Koncem devadesátých let pak uzavřel svou divadelní dráhu účastí v populárních fraškách Georgese Feydeaua v Théâtre des Variétés.

Z filmografie Pierre Verniera posledních let vynikají některé práce Claude Leloucha nebo po delší době obnovená spolupráce s Claude Chabrolem, s nímž natočil film OPOJENÍ MOCÍ (L'ivresse du pouvoir, 2006), v menší roli velvyslance se objevil také v romantické komedii TAKOVÁ NORMÁLNÍ KRÁLOVSKÁ RODINKA (Palais Royal!, 2006). Z nejnovějších Vernierových prací vyniká titulní role generála Charlese de Gaulla v televizním filmu ADIEU DE GAULLE ADIEU (2009) vracejícím se k událostem jara 1968. Tato role Vernierovi vynesla v roce 2010 Cenu za nejlepší herecký výkon na festivalu ve francouzském Luchonu, nominován byl také na televizním festivalu v Monte Carlu.

Autor: argenson