Alba Arnova

Italská herečka Alba Arnova se před kamerami pohybovala jen krátkou dobu v padesátých letech 20. století, její kariéru ukončila z dnešního pohledu úsměvná aféra dokládající nadvládu přísné katolické morálky v poválečné Itálii. Alba Arnova se narodila v Argentině, ale původ má italský, její vlastní jméno zní Alba Fossati. Po druhé světové válce se rodina vrátila do Itálie a Alba se začala prosazovat jako úspěšná tanečnice, zázemí našla i jako herečka v kabaretech.

Koncem čtyřicátých let si našla i cestu před filmové kamery a jejím debutem byla nenáročná, avšak úspěšná komedie TOTOTARZAN (Tototarzan, 1949) s populárním komikem Toto v hlavní roli. Vzápětí ji pro vedlejší role začali oslovovat i další renomovaní režiséři jako Mario Soldati nebo Mario Mattoli, v nezvyklé roli oživlé sochy se objevila také v mezinárodně oceněném filmu ZÁZRAK V MILÁNĚ (Miracolo a Milano, 1951) Vittoria de Sicy. Několikrát ji angažovali také tvůrci povídkových filmů, dvě výrazné herecké příležitosti dostala od Alessandra Blasettiho v jeho filmech JINÉ ČASY (Altri tempi, 1952) a NAŠE ČASY (Tempi nostri, 1953).

Díky své taneční průpravě se nemohla vyhnout ani tehdy oblíbeným adaptacím osvědčených oper, na filmu LAZEBNÍK SEVILLSKÝ (Figaro, il barbiere di Siviglia, 1955) se kromě menší role tanečnice podílela i jako choreografka. Jednu z největších rolí mezitím odehrála v režii významného francouzského filmaře Raymonda Bernarda v DÁMĚ S KAMÉLIEMI (La dame aux camélias, 1953). Ještě v letech 1954-1955 byla značně vytíženou filmovou herečkou, točila i v Argentině, kde strávila dětství, náhlý konec její umělecké kariéry způsobilo jediné televizní vystoupení v roce 1955.

V televizní estrádě La piazzetta se objevila v růžových kalhotech moderního střihu, které na černobílé obrazovce budily zdání nahoty a skandál byl na světě. Jméno Alba Arnova se náhle přetřásalo na půdě parlamentu, ohradil se i Vatikán, protože zmíněný pořad shodou náhod viděl v televizi i papež. Dosud všemocný ředitel televizní stanice RAI Filiberto Guala musel rezignovat a z médií samozřejmě musela zmizet i Alba Arnova. Ta sice ještě v roce 1956 svolala tiskovou konferenci, kde se novinářům představila v inkriminovaných kalhotech, nechala se v nich vyfotografovat, na záchranu její kariéry však již bylo pozdě. Útěchu našla v soukromém životě, jejím manželem se mezitím stal úspěšný hudební skladatel a dirigent Gianni Ferrio (*1924), po jehož boku se zcela stáhla do soukromí.

Autor: argenson