Zvony pre bosých

Slováci válečné filmy uměli točit! Čerpali   hodně z vlastních zkušeností a v jejich   filmech je to dokonale cítit. Zvony pre bosých   jsou místy až komorním snímkem,   odehrávajícím se v poslední zimě druhé   světové války vysoko v zasněžených horách.   Tragický příběh dvou partyzánů, mladého   Němce a jedné ženy poukazuje na totální   nesmyslnost války a zdůrazňuje lidskou   nevraživost na obou stranách. Což se patrně   znelíbilo komančské svoloči a ta ho v roce   1969 odklidila do trezoru. Zřejmě jim vadila i   scéna, ve které partyzán v chatě souloží s   ženou, válka neválka. Každopádně příběh   je silný, přírodní scenérie nasnímané   kamerou Vincenta Rosince působivé a herecké   výkony přesvědčivé. Zdeněk Liška se zase   hudebně vycajchnoval a předvedl tentokrát   barokní symfonickou orchestraci, která filmu   vštěpuje naléhavou dramatickou očistu.

Film vidím poprvé a těžko se mi komentuje,   dabing Lukavského i polské herečky mě nějak   nesedí, příběh je dobrý ale režisérsky   nezvládnutý. Pochválit lze vybraná hudba na   100%. Příště se k filmu jistě vracet nebudu,   je to na jedno skouknutí...

Dost drsný a dost dobrý. Takhle si asi   představuju, že ve druhé světové válce se   událo hodně podobných příběhů, při   kterých zahynulo mnoho nevinných lidí.   Šetnáctiletí kluci v německých uniformách   zblbnutí Goebelsovou propagandou ale dokázali   páchat pěkná zvěrstva. A Rudé grady po válce   to samé, tak se vyberte.