Žižkovská romance

Kamera Jana Čuříka v   dokonalé souhře s dějovou   složkou tohoto filmu a   Zdeněk Brynych v dokonalé   formě. Výsledek je dodnes   divácky přijatelný.

Překonané očekávání
Tento snímek pro mne byl   příjemným překvapením.   Ačkoliv jde o tvorbu 50. let   ovlivněnou z velké části   politickou situací, tento   snímek se drží   mezilidských vztahů,   psychologické roviny a   hlavně - není zde žádná   politika. Situace, kdy se do   sebe zamilují dva mladí   lidé, z nichž partnerka je   svobodná matka, je mnoho za   každé doby a ne vždy je   společnost k takovým   vztahům tolerantní. Můj   děd se oženil ve 30. letech   s o šest let starší   svobodnou maminkou a kvůli   své lásce se rozešel ve   zlém se svou rodinou. Hlavní   hrdina Mirek podlehne po   zjištění, že jeho milá   Helena je svobodnou matkou,   také předsudkům, avšak   včas si uvědomí, že   důležité jsou jiné hodnoty   nežli povrchní společenská   prestiž a falešná morálka.  

Ke sledování   snímku mne vedla i zvědavost   vidět vzácně se před   kamerou objevující - a dnes   již téměř zapomenutou -   herečku Renatu Olárovou. Je   škoda, že kvůli emigraci   neměla více příležitostí   v české filmu, neboť mne   zaujala svým nevšedním   vzhledem i sympatickým   hereckým projevem. O   kvalitách jejího   protějšku, Jana Valy, není   pochyb, neboť patřil k   našim nejvíce   charismatickým hercům   vůbec. Mladičká Jana   Brejchová v roli nevázané   servírky připomíná svou   hlavní postavu z dramatu   Probuzení. Za povšimnutí   rozhodně stojí také   emotivní herecký výkon   malého Hanuše Bora v roli   synka hlavní hrdinky. Film   má dějový spád, není   protknut zbytečnou   melancholií a patosem. Velká   škoda, že se na našich   obrazovkách neobjevuje   častěji.

Nádherný příběh   natočený v obtížné době,   ale zcela civilně, lidsky.   Hlavní protagonisté   předvedli skvělé party,   Jiřího Valu mám rád.
Film je pro mě zajímavý   i tím, že prostředí dobře   znám – narodil jsem se tam   přibližně v době tohoto   příběhu.