Země hojnosti

Wim, jak za starých časů...
Tenhle Wendersův film   přesvědčivě vykresluje, co   s USA, „zemí hojnosti“,   udělal teroristický útok z   11. září. Zasel paranoiu do   myslí, mnoha jeho občanů.   Příběh dvou naprosto   protikladných postav,   křehké altruistky Lany,   která pracuje v organizaci   pomáhající bezdomovcům a   jejího strýce Paula, který   je posedlý hledáním   teroristů. Wenders jejich   vzájemný vztah předkládá   magicky tragikomickým   způsobem. Netlačí na pilu a   nechává tyto zcela   rozdílné postavy žít svým   životem. Lana je sladká   naivka, která člověka   okouzluje a zároveň se o ní   musí bát. Válečný   veterán Paul je naopak   typický americký drsňák,   paranoidně posedlý utkvělou   představou, že musí svět,   (nebo tedy aspoň USA),   zachránit před teroristy.   Přitom teroristu vidí v   každém, kdo nevypadá jako   „mcdonaldový Američan“.   Jeho postava je půvabnou   parodií na akční   superagenty. Ovšem parodií,   která není výsměchem.
Kouzlo tohoto filmu tkví   v tom, že Wenders lacině   nedramatizuje, ale vedle těch   tragických poloh v „zemi   hojnosti“, nechává   vyniknout i ty stránky   komické. Přeci jen   prožívat život   tragikomicky, je lepší, než   jen tragicky. Skvělé   herecké výkony ústřední   dvojice – Michelle Williams   a John Diehl, neakční tempo   děje a podmanivá hudba, (s   ústřední písní Leonarda   Cohena), dělají z tohoto   filmu nevšední divácký   zážitek. Podobný těm,   jaké přinášely rané   Wendersovy filmy.

Z cyklu "Lesk a bída   USA" je to ta druhá   epizoda a první polovina   lehce dokazuje relativitu   času, ani v druhé se, až na   pár zajímavě nasnímaných   detailů, nedočkáte   zlepšení. Totálně jalový,   mezikomunitně usmiřující   snímek na objednávku, kde se   v každičkém filmovém   okénku nachází podprahové   upozornění na jeho   nezávislost, až dostanete   chuť zchroupat kbelík   popcornu a všechno to   spláchnout půllitrem coly.

Nevím proč je tento film   Wima Wenderse tak často   srovnáván s Moorovým   Fahrenheitem, když se tak   diametrálně liší. Zatímco   Moore je zapšklý levicový   demagog a jeho filmy jsou jen   lživými politickými   pamflety, tak u Wendersových   filmů je znát, že mají   příběh. Příběh, kterým   Wenders dává najevo svůj   názor mnohem   přijatelnějším způsobem.   To platí samozřejmě i pro   Zemi hojnosti. Opomenout ani   nelze kameru a úžasnou   vizuální stránku, ale to u   Wendersových filmů není už   nic překvapivého. Stejně   tak jako výběr hudby,   tentokrát v podání např.   Leonarda Cohena nebo David   Bowieho.