Začít znova

Klasický trojúhelník -   dívka mezi dvěma muži.   Troška toho budovatelství,   ale poměrně přiměřeně,   začíná načichávat   revoltujícími (a mými   nepříliš oblíbenými) 60.   roky, jejichž kinematografii   považuji za tmavší puntík   naší filmové historie. Ale   v globálu to není   nejhorší, takový typický   příběh mladých lidí o   lehkomyslnosti, flirtu a   nevěře. Co mi ovšem mandli   zvedlo, je předabování   Mileny Dvorské? Proč,   proboha? Je možné, že   Milena tehdy opravdu nemohla   sama namluvit postsynchron,   ale vzhledem k tomu, že paní   Kreuzmannová namlouvala   ženské role jiných hereček   zcela běžně, asi to až   taková náhoda nebyla. Pozor!   To není nic proti paní   Kreuzmannové, uznávám ji   jako výbornou herečku a   její otisk v českém filmu a   dabingu je velmi ceněný,   vadí mi jiná věc - každý   herec má SVŮJ hlas, ale   pánům režisérům se občas   nelíbí. Tak proč   dotyčného obsazují, když   mu stejně nedovolí mluvit   svým hlasem? Musí se naučit   scénář, na place opakuje   záběry se správnou   intonací stále dokola, aby   pak ve finále byla na   plátně jen jeho tvář, což   je případ ze současných   hereček třeba u takové Evy   Vejmělkové, v 60. letech   Olgy Schoberové a   jiných...Tentokrát tedy na   nás svým charismatickým   hlasem nemluví Milena   Dvorská. Zastihli jsme ji v   jejích 25ti letech. Už není   dívčí pohádková Maruška   vážící si soli, ale   ještě to pořád není   dobrosrdečná královna a   maminka princezny Růženky.   Vypadá však starší než na   svých 25 let...minimálně o   5 - 8 roků více, přesto má   šarm a nezvyklý účes -   přece jen ji máme   zafixovanou s dlouhými   tmavými vlasy, zde (navzdory   černobílému filmu) jsou   patrny vlasy světlejší   ostříhané do účesu   charakteristického pro   počátek 60. let. Hodnota   filmu? Dokument mladých   tváří pozdějších   známých herců - Jelínek,   Břežková, Křiváček...a   naštěstí žádný sladký   "hepík".

Na tomto filmu je zřejmé,   že na počátku 60.let   minulého století už v   naší kinematografii začal   povívat trochu jiný vítr a   filmaři se nesměle   pokoušeli o něco jiného,   než byly brutální filmové   agitky. Tady to však vyšlo   jen tak napůl. Klasický   milostný trojúhelník na   pozadí další velké stavby   je sice snesitelná, ale   rozhodně nijak zvláštní   podívaná.

Jedna mladá dívka (Dvorská)   mezi dvěma mladíky   (Záhradník, Jelínek) na   pozadí budovatelských   aktivit. Minimum dialogů,   bezútěšná realita,   brigádníci utíkají na   stavbu před rodiči za   svobodou a někteří zase   zpět na další štaci.   Vladimír Menšík v menší   roli chlípného řidiče.   Jedinou světlou chvilkou byla   spolu s konečnými titulky   písnička Začít znova.