Za přední linií

Tato ojedinělá filmová   adaptace nepotřebuje nutně   diváka se znalostí všech   podrobností a souvislostí.   Strhující děj je odrazem   jatek na frontách 1.   sv.války a způsobem. Divák   je nemilosrdně vtahován do   frustrujících vztahů mezi   těmi, kdo jsou válkou   poznamenání a těmi, kdož   ve válce vidí možnost jak   vyniknout. Jde o film, ke   kterému se patří vracet a   zamýšlet se nad jeho   poselstvím.

Na přebalu DVD je tato   informace.( tato adaptace nás   zavede do zákopu prní   světové války. V zákopech   jsou mladičcí vojáci   svědky každodeních hrůz.)   Na tuhle informaci jsem   naletěl, očekával jsem film   o strastech vojáků v   promáčených zákopech ale   film se převážně   odehrává v jakési   léčebně nebo blázinci pro   postižené vojáky kteří   prodělali otřes z válečné   mašinérie. Příběhy   léčených vojáků jsou   někdy celkem zajímavé, ale   já jsem očekával přece jen   něco jiného. A snad právě   proto proto mě film sklamal.

Kupodivu vůbec ne špatný   film, zachycující setkání   dvou básníků – Sassoona a   Owena , kteří se proslavili   svými díly o 1. světové   válce. V anglosaském světě   jsou samozřejmě známí, tam   je Velká válka, máky a   vůbec pořád velmi   „populární“. Bez   znalosti tohoto kontextu je   pochopitelně snímek mnohem   méně sdělný a je chyba   režiséra, že film cílí   pouze na „domácí“   publikum. Mě překvapila   vcelku dobře vyvážená   vizualita a psychologie   příběhu a postav. Owenova   báseň Anthem for Doomed   Youth (v níž napsal   „jaképak umíráčky pro   ty, kteří umírají jako   dobytek“ a Sassoon mu s ní   výrazně pomohl) patří   vedle In Flanders Fields od   Johna McCrae v anglicky   mluvících zemích k   nejznámějším dílům o   válce vůbec. Jen téma   homosexuality je ve filmu   naprosto opominuto, byť   knižní předloha filmu se   jí zabývá, asi režisérovi   nezapadala do obrazu hrdinů.   Kdo se bojí, nesmí do lesa.