Wojaczek

Legendy a povrch
Zůstávat na povrchu, tak znamená celkem nic   nepochopit...Musel bych si položit otázku, proč   si režisér zvolil za hlavní postavu básníka a   ne třeba jednu z řady osobností, kterými   Polsko oplývala a asi na rozdíl od naší země   budei nadále více oplývat. Majewski natočil   životopisný dokument (možná, že mohl   příběh více podat dramaticky, ale o to mu   nešlo, protože samotný život bývá často   námětem na román, který se nikdy   nenapíše...a třeba by stál za to), který byl   natočen v černobílé barvě - možná kvůli   přiblížení autentičnosti Slezska na přelomu   šedesátých a sedmdesátých let (pro informaci   ve stejné podobě ,,Ida" přinesla polské   kinematografii Oskara a zbývá se zeptat, proč   česká kinematografie je dnes tolik   ,,úspěšná"...(možná, že to je tím,   že nemá dramaturgii, kterou privatizace   Barrandova tehdy zrušila). Vratme se však k   tomu, jak ,,legendu" režisér převedl na   plátno...využil všech možností, které mu   téma - nabízelo...znalost prostředí i lidí,   kteří přišli s Rafaelem Wojaczkem do osobního   kontaktu, ale hlavně se snažil zachytit stavy,   které může člověk prožívat a mohou ho   dovést k osudovému rozhodnutí

Bojím se   tě

Bojím se tě, slepá básni
Bojím se   bílého spánku
Proto tě také píši, slepá   básni
A každé písmeno je suma strachu
Tolik   chutná její nepřítomné tělo
vzdálené o   verst spánku
šediny spánku na ústech
A   drsné podnebí
Jako hrubá kůže   hvězd

Díky Rafeli......

POlYEKRAN