Vyhnanec

Laciný snímek natočený v bulharských   končinách je vlastně něco jako moderní   pohádka. Máme tu nějaké království, v tomto   případě v post-apokalyptické době, s   vládnoucím diktátorem (jako bych v něm viděl   krále Kazisvěta) , kterým je ohrožována   princezna, kterou si chce mermomocí vzít za   ženu. Chůva princezny je skutečně jak z   pohádky vystřižená. Princezna uteče (ne, v   myším kožíšku opravdu ne), ale na stopě jí   je chladnokrevný žoldák, který jí   samozřejmě dostihne. A boj dobra se zlem může   začít. Zvítězí? Je to pohádka, tak odpověď   musí být jasná. Rapidně nízkorozpočtový   projekt je znát každým coulem a tak je potřeba   na výsledek shlížet okem velice shovívavým.   Určité aspekty příběhu mají svou určitou   působnost a zaujetí, ale jinak skutečně není   v rámci akčního žánru o co stát. Film takto   natočený působí divně až podivně ve své   bohapusté podivnosti. Akční post-apokalyptická   pohádka jen pro určitý okruh filmových   nadšenců a snad i Lungrenových fanoušků. Jako   akční jednoduchá video-zábava snad snímek   postačí.

Když jsem při TV vysílání slyšel Tagawu   dabovaného P. Štěpánkem, říkal jsem si, že   by výjimečně hrál klaďase? Ale ne,   výjimečně záporáka daboval Štěpánek.  
Romantický podtext filmu by mi nevadil, kdyby   celý film podobně jako většina Lundgrenových   nebyl jen naprosté béčko, s právě krom té   lehké romantiky ničím překvapivým.