Všechno je, jak má být

Linie životních období   školáka Stiga, učitelky   Violy a rezignovaného   cesťáka s dámským   prádlem, kterého je ženou,   se spojí v podivný milostný   trojúhelník, ke kterému   zpovzdálí doléhá   válečná vřava z Evropy   prostřednictvím filmových   týdeníků, aby se jednoho   dne bolestivě zhmotnila a   uspíšila tak nevyhnutelnou   pomíjivost nerovných   vztahů. Bohužel, myšlenky   Bo Widerberga šly hodně   napřed a když se pak musely   vracet, neměly už ten   potenciál ... Za mě 40%.

Píše se rok 1943 a i   neutrální Švédsko   pociťuje dopady války. Ale   patnáctileté kluky zajímá   především sex a všechno co   je s ním spojené. Každá   myšlenka a otázka směřuje   k sexu. A sex je pochopitelně   zajímá o to víc o co míň   o něm vědí... „Pánové   mají o mužské potenci   poněkud přehnanou   představu“. A jediný Stig   má možnost si pubertální   bajky ověřit v praxi,   protože jeho učitelka Viola   se dalšímu vyučování   překvapivě nebrání. Stig   se tak zabydlel nejen v   kabinetu, ale i u ní doma a   dokonce i v přízni jejího   manžela. Jenže z   „doučování“ se stává   posedlost. Nevšední pohled   na dospívání, ale i na   konflikty, které sebou   přináší ten ještě   dětský svět se světem   těch dospělých.

Velmi citlivě natočený film   o neobvyklém vztahu. Viola,   nastupuje jako učitelka do   chlapecké třídy a nemůže   si nevšimnout žádostivých   obdivných pohledů jednoho ze   svých žáků. Se svým   životem nespokojená žena   podlehne zakázanému a 15ti   letý Stig se stane kořením   jejího nudného života s   alkoholikem. Jenže chlapec   dospívá a daleko dřív   odhalí skutečnost, že tento   vztah bez budoucnosti a   posléze i citu, není to, co   od života očekává