Vražedná pole

POZOR SPOILER

V roce 1973 byla Kambodža pro západ ráj. Jenže v sousedním Vietnamu začala válka, a ta se přenesla i sem, do neutrální země. Zde se také ocitá válečný zpravodaj pro New York Times Sydney Schanberg.
Ten sedí se svým kamarádem venku u snídaně, když dojde k explozi. Po chvíli přibíhá další kamarád a kolega Dith Pran. Mluví o spoustě bomb ve městě Neak Loeung. Ale velitel armády, major Hegs, se k ničemu nezná.
Sydney se do města dostane a zde je svědkem utrpení. Také fotí popravu, aniž má film. Pak jsou i s Dithem zatčeni. Jsou však také svědky příletu Američanů, ale Sydney s nimi neodletí. Nevezmou ho. Válečná vřava pokračuje a spousta Američanů opouští zemi. Sydney chce, aby jel s ním i Dith s celou rodinou. Marně jej však hledá.
Nakonec se Dithovi podaří odeslat vrtulníkem rodinu, ale sám zůstává. A to už do města přijíždějí rudí khmérové. Jsou všemi vítání a oslavováni jako osvoboditelé. I Dit je radostně vítá.
Sydney s kolegou však stále vidí v nemocnici hrůzu války. Nemohou ovšem nijak pomoci.
Rudí se chovají spíše jako uzurpátoři nežli osvoboditelé. V jejich spárech se ocitá Sydney i Dith. Ten však do nich cosi hustí tak dlouho, až jsou propuštěni.
Ocitají se na ambasádě, ale ani zde není dlouho klid. Všichni Kambodžané ji musí ihned opustit. Sydney s kamarádem rozjíždějí akci na Dithovu záchranu. Chtějí mu narychlo vyrobit falešný pas, ale nedaří se udělat fotku.
Až ta poslední se povede a pas je vyroben. Jenže je vojáky vrácen zpět a bez fotky. Tím se pro Ditha tato cesta uzavřela.
Ocitá se v pracovním táboře a netuší, že po něm Sydney pátrá. Tady se musí pracovat, skoro bez jídla, v nepříznivém počasí a bez bot. Když je pak načapán, jak se plazí od dobytka, kterému chodil pít krev, je uvázán ke stromu. A poté se pokusí o útěk, který se podaří. Tou dobou má jeho kolega Sydney proslov, ve kterém o něm hovoří.
Dith se ocitá u muže který jej má jako sluhu. Určitě se má lépe než v táboře. Jednoho dne je načapán, jak poslouchá anglické rádio. Jeho pán jej však neudal, ale naopak, chce mu pomoci. Jenže i zde se situace drasticky změní. Dith bere jeho syna a se skupinkou dalších mužů znova prchá. Jenže nepřátelé a pasti jsou všude...

Kambodža. Do začátku 70. let pro mnoho západních návštěvníků ráj na zemi. Až do roku 1970 byla Kambodža ve vztahu k probíhající válce v sousedním Vietnamu oficiálně neutrální, ale místní panovník Norodom Sihanouk umožňoval severovietnamským jednotkám, aby proti Američanům operovaly i z tajných základen v Kambodži. Částečně z tohoto důvodu byl za pomoci Američanů v roce 1970 svržen proamericky orientovaným generálem Lon Nolem, který Američanům umožnil rozmístit v zemi sbor vojenských poradců. Mnoho Kambodžanů se proto připojilo k partyzánským jednotkám Rudých Khmérů. Tyto levicové, Čínou podporované jednotky pod vedením Pol Pota nakonec dobyly celou zemi a v roce 1975 obsadily i hlavní město Phnom Penh. Poté byla Kambodža prohlášena za "Demokratickou Kampučii" a maoističtí Rudí Khmérové s Pol Potem jako premiérem zahájili jeden z nejkrvavějších experimentů v historii lidstva. Pod myšlenkou vytvoření soběstačné a čistě zemědělské společnosti byli téměř všichni obyvatelé měst vystěhováni na venkov, aby tam pěstovali rýži. Inteligence byla systematicky vyvražděna. Do roku 1979, kdy vietnamská armáda obsadila Phnom Penh, byly podle odhadů zabity či zemřely hlady přes 2 milióny lidí. Obsazení Phnom Penu a Kambodže vietnamskou armádou se ale silně nelíbilo západním spojencům, a proto pro změnu začali podporovat Rudé Khméry, kteří byli do té doby jejich nepřáteli. V době natáčení filmu The Killing Fields byla Kambodža ještě stále velmi nestálou a pro vnější svět uzavřenou zemí, kde se odehrávaly boje mezi zbylými Rudými Khméry a Vietnamci. Teprve v roce 1991 zde začal být uskutečňován mírový plán OSN, který vedl k demokratickým volbám a ustavení prozatímní vlády.
Film The Killing Fields byl natočen jako adaptace autobiografického příběhu The death and life of Dith Pran, který napsal americký novinář Sydney H. Schanberg na základě svých zážitků z doby, kdy byl válečným zpravodajem deníku The New York Times v občanskou válkou zmítané Kambodži. Na to, že tento snímek byl prvním "velkým" filmem režiséra Rolanda Joffého (předtím natočil 3 seriály a 2 TV filmy), šlo o ambiciózní projekt. Roland Joffé se rozhodl s diváky příliš "nemazlit" a ukázat jim pravou skutečnost, takže některé záběry bojů a utrpení lidí působí velmi drsně a autenticky přesvědčivě. Snímek The Killing Fields byl oceněn mnoha filmovými cenami, například třemi Oscary (za nejlepší kameru Chrise Mengese, střih Jima Clarka a mužský herecký výkon Hainga S. Ngora ve vedlejší roli). Dále hrají Sam Waterston, John Malkovich, Julian Sands a další. Hudbu k filmu složil Mike Oldfield.
Kino AERO

Proslulý snímek Rolanda Joffého Vražedná pole (1984) byl natočen podle skutečných událostí. Zachycuje příběh přátelství, jeiž se vynořilo merz americkým novinářem a jeho průvodcem v době občanské války v Kambodži (1973-1975) a po vítězství Rudých Khmerů. (Během více než tříletého období Pol Potopovy diktatury, nastolené v dubnu 1975, zahynuly v zemi asi tři miliony obyvatel z celkového počtu osm milionů.) Film v první polovině popisuje zážitky válečného zpravodaje New York Times Sydneyho Schanberga v zemi zmítané válkou, a stojí na vypjatém dramatizování situací, v nichž se vyvíjí Schanbergův
silný přátelsky vztah k tlumočníku Dithu Pranovi. Tvůrci nechávají téméř bez povšimnutí jména politických vůdců a nezatěžují své vyprávění ani dějepiseckými fakty; všímají si dopadu, jaký mají společenské otřesy na obyčejné lidi. Významnou úlohu zde hraje dokonale propracovaná drobnokresba, souznějící s pozorným pohledem profesionálního reportéra - předměty, symbolizující západní civilizaci, zde charakterizují nejen orientaci předrevoluční vlády; stávají se i nenápadnými, leč významnými aktéry děje: k dobré náladě
revolucionářů přispějí mimo jiné i láhve coca-coly a pomohou tak zachránit bělošské novináře před popravou. Podobným způsobem se o záchranu Pranova života později zaslouží renomé značky Mercedes. Ve druhém plánu pak tyto motivy rýsují absurdní podobu nového režimu (Pran musí kvůli přežití tajit své znalosti západních jazyků). Od poloviny příběhu se film stává epickým popisem Pranova vysilujícího útěku z vražedných polí děsivého koncentráku, za svobodou a končí melodramaticky patetickým setkáním obou přátel v thajském uprchlickém táboře. Emotivníívyznění filmu výrazně podtrhují velkolepé hudební motivy Mikea Oldfielda a známé skladby, užité zde v působivém kontrapunktu s obrazem (McCartneyho Band on the Run doprovázející popravy bez rozsudku, árie z Pucciniho Turandot během drastických reportážních záběrů z války). Ve svých nejsilnéjších momentech tak Joffého film přerůstá v obecnější výpověď o utrpení jež si člověk na světě vytvářří ale jemuž také dokáže čelit. - Snímek, patřící k nejpůsobivějším dílům o zrůdnosti komunistických režimů, získal Oscary za kameru (Chris Menges) a střih (Jim Clark), a za mužský herecky výkon ve vedlejší rolř dostal zlatou sošku neherec, lékař Haing S. Ngor, který skutečně prožil kambodžské peklo a který hraje např. i ve filmu Nebe a země.
-zk-, Filmový přehled 1994/8/37