Volyň

Jedním slovem masakr. Poláci   se toho nebáli a natočili   něco, u čeho by ten   rakouský talentovaný   malíř, co měl štětku na   špatném místě a vedl svůj   boj, zbledl závistí.   Závěrečná půlhodina je   pro silné jedince. Společná   Evropa je prostě blbost...

HOMO HOMINI LUPUS?
… kdepak, v tomhle jsou vlci   nevinně! Neuvěřitelně   syrová a brutální   výpověď o tom, co všechno   se dá páchat pod rouškou   pojmů "služba Bohu a   láska k národu". Od   pomalého, téměř   folkloristicky laděného   začátku tempo nenávisti   eskaluje až k závěrečné   půlhodině krvavého masakru,   ve kterém prakticky není   mezi řáděním obou stran   valného rozdílu. Celá   situace je o to děsivější,   že přestože se jedná o   válečný film, převážná   většina těchto zvěrstev   nejde na vrub vojenským   operacím, ale zrůdnému   konání mezi obyčejnými   lidmi, ještě zcela nedávno   sousedy a snad i kamarády.

Polský film
Se značně odlišuje od toho,   co máme tady..doma...jejich   režiséři se
nikdy   nebojí si zvolit   konfrontační téma (mimo   jiné ve třicátých letech   Západní část Ukrajiny byla   ,,kolonizována"   částečně armádou a   policií, což umožnilo   vzestup ukrajinského   nacionalismu). Film však   ukazuje, že natočit   historický film umějí naši   severní sousedé, než-li ti,   co se o to pokouší v této   zemi..

Myslela jsem, že se mnou hned   tak něco neotřese, ale   mýlila jsem se. Tento film   možná brzo skončí v   trezorech, protože otevřeně   vypráví o tom, jak během   druhé světové války   Ukrajinci ve Wołyńské   oblasti, která dříve   přináležela k Polsku,   postupně vygradovali svou   nenávist vůči Polákům a   Židům. O tom, jak nejen   Banderovci pobíjeli lidi bez   ohledu na pohlaví a věk   naprosto brutálním a   nelidským způsobem.
A historie se opakuje...   bohužel.

Krvavá jatka na Ukrajině....
Tento režisér točí celkem   drsné, depresivní,   nepříjemné, temné filmy a   např. Růžena (2011) nebo   Temný dům (2009) jsou toho   příkladem. Wolyň jede ve   stejných kolejích, jedná se   o historické, válečné   drama, podobné svojí   atmosférou a celkovým   vyzněním třeba snímku Jdi   a dívej se (1985). Vydíme   Ukrajinu roku 1939 až 1943   kdy se zde stane spousty   věcí a zemi obsazují a   bojují v ní Němci, Rusové,   Ukrajinci (rozděleni do více   frakcí) Poláci a taky se zde   koná vraždění a   okrádání židů. Čekal   jsem trochu jiný film, ale   nakonec musím říct, že   ukázané je to reálně,   drsné a kruté výjevy vás   neminou hlavně v poslední   půlhodině a film ukazuje   hlavně to jací lidé   dokáží být zrůdy v   jakékoliv době a skutečnost   musela být asi daleko   strašnější! Divím se, že   film nedostal prostor v   našich kinech, který by si   myslím zasloužil....

Místy špatná kamera, a   ještě horší střih. Ale   opravdu jen místy. Jinak je   to zpracováno profesionálně   a na úrovni. To se snímku   upřít nedá a za to má   plusové body. Ty mínusové,   ty jsou především za   zbytečně dlouhou stopáž.   Ke konci se mi už postavy   ztrácely z paměti a právě   vinou dlouhé stopáže jsem   se občas zamotal v otázce   kdo je kdo. Ovšem sekundové   prostřihy na mrtvoly taky   určení nepomohly. Trošku mi   to připomnělo Jugoslávskou   okupaci, kde taky byly asi   dvě tři minuty filmu dost   brutální a dělaly se   z toho orgie, jak to není   sadistický film. V každém   případě hodnotím   čtyřicet s tím, že   k druhému posuzování   nedojde. Ergo je čtyřicet   asi závěrečný verdikt.   (Tak přece jen došlo ke   druhému sledování a musím   přehodnotit. Přidávám za   masky a efekty a herce   všeobecně).