Velký táta

Sonny Koufax (Adam Sandler) už dávno dokončil studium práv a nedávno dokonce překročil třicítku. Ale proč se stát zodpovědným dospělým mužem, který buduje kariéru a stará se o rodinu, když svět kolem nás nabízí tolik vzrušujících dobrodružství a nezávazné zábavy? Pak ovšem dojde v Sonnyho životě ke klíčové události. V jeho bytě se shodou náhod objeví pětiletý Julian, prý nemanželský syn Sonnyho spolubydlícího. Sonnyho napadne, že by si chlapce mohl „přisvojit“ a tak dokázat své přítelkyni, že se dokáže vyrovnat se zodpovědností dospělých. Přítelkyně ale bohužel dá Sonnymu kopačky a na to, aby se Juliana „zbavil“, je už pozdě. Přes všechny šílené maléry v sobě totiž obě „děti“ – pětileté i třicetileté – nalezly neobvyklé zalíbení. Jak asi tohle šílené soužití může dopadnout?

Dvaatřicetiletý, poněkud dětinský nedostudovaný právník Sonny Koufax bydlí s bývalým spolužákem, právníkem Kevinem Gerrityem, v bytě, udělaném ze skladiště. Nemá žádnou představu, co si počít se životem. Zklamal rodiče a přítelkyně Vanessa se s ním rozešla. To Kevinova partnerka Corinne ráda přijme nabídku ke sňatku, přestože se Kevin právě chystá na dlouhou služební cestu do Číny. Druhý den po jeho odletu přivede mladý muž do jejich bytu pětiletého Juliana a předá překvapenému Sonnymu dopis, z něhož plyne, že chlapec je Kevinovým synem. Podle instrukcí v dopise sice zavolá na sociální úřad, ale zrovna je volný den, a tak mu nezbývá, než se o chlapce postarat. Po společně stráveném dni, plném skopičin, zařídí Sonny Kevinovým jménem chlapcovu adopci, ale pak si vše rozmyslí a rozhodne se využít ho k tomu, aby přesvědčil Vanessu, že se změnil a stal se zodpovědným. Jeho snaha na ni neudělá velký dojem, navíc už začala žít se starším, serióznějším mužem. Zklamaný muž chce dát chlapce k adopci, ale pak si to opět rozmyslí. V roli táty se mu totiž začíná líbit. S Julianovou pomocí se seznámí v parku s Laylou, sympatickou sestrou Kevinovy snoubenky Corinne. Ač ji Sonny nesnáší stejně upřímně jako ona jeho, s její sestrou si překvapivě rozumí a dají se dohromady. Jenže pak se objeví zástupce sociálního úřadu, který zjistil, že Sonny není Julianův otec, a dítě mu odebere. Muž se rozhodne bojovat, aby mu byl chlapec svěřen do péče.

Zdroj: Nova

Není nad dobrý nápad. V komedii Dennise Dugana se třicátník Sonny (Adam Sandler) ocitá před běžnou situací - opustila ho přítelkyně. Ale on se rozhodl, že jí zaimponuje a dokáže, že už je dospělý, pročež adoptuje pětiletého kluka. S přítelkyní to ovšem nehne a Sonny už chlapce vrátit nemůže. Takže mu nezbývá než skutečně dospět.

Autor/Zdroj: /Cinema


Komik Adam Sandler se po úspěchu buranské komedie Vodonoš (1998)
pokusil o serióznější polohu a pod vedením režiséra Dennise Dugana natočil komedii s lehce melodramatickým vyzněnim. Jeho příběh je založen na situaci, využité v řadě jiných filmů, včetně našeho Kolji: vychází z nedobrovolného setkáni dítěte a dospělého člověka, jenž není na nečekané starosti ani na vznikajici vztah připraven. - Nedostudovaný dvaatřicetiletý Sonny Koufax se musi postarat o pětiletého Juliana, jenž se z ničeho nic objeví u jeho dveří. Chlapec je nelegitimním synkem Sonnyho spolubydlíciho Ke-vina,
který právě odjel na služební cestu do Číny. A tak se musí Sonny zhostit otcovské role. Jenže on sám je přerostlým ditětem s četnými zlozvyky a bez představ o budoucim životě. Při svých dobře míněných aktivitách, týkajících se Kevina, se nakonec stane "únoscem". - Sandler, který se na filmu opět podílel i jako spoluautor scénáře a jako jeden z vedoucích výroby, vcelku s úspěchem těží z konfrontace s dětským hrdinou; prakticky veškerý prostor si však přitom nechává pro sebe. Dětský partner tak působí pouze jako katalyzátor při řešení hrdinových osobnich problémů. Ve snaze získat si širší publikum hraje Sandler (s většinou stálých spolupracovníků) příliš na jistotu, podobně jako ve svém dřívějším filmu Píseň pro nevěstu. - Juliana představují dva dětští herci, dvojčata Cole a Dylan Sprouseovi.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Bylo mu třicet, ale byl vlastně ještě ditě. A musel se postarat o opravdové dítě. Adam Sandler v nové "sandlerovské komedii"
Sonny Koufax (Adam Sandler) má tři křížky na krku a je, mírně řečeno, "ne-dospělý". Pracuje jeden den týdně (jako vý-běrčí poplatků v dálniční budce), žije v bytě svého bohatšího přítele a hlady neumře jen proto, že mu auto přejelo nohu a on dostal od pojištovny 200 000 dolarů. K vážnější krizi dojde ve chvíli, kdy mu jeho přítelkyně Va-nessa (Kristy Swansonová) sdělí, že se musí vážně zamyslet nad budoucností svého vztahu s někým, kdo se pořád chová jako děcko.
Náhoda se sešla s náhodou a krátce poté se u Sonnyho dveří objevil malý kluk jménem Julian, který hledal svého skutečného tatínka. Tím měl údajně být Sonnyho spolubydlící, ale ten to rezolutně popírá a navíc se právě chystá na služební cestu do Číny. Sonny tedy pocho-pitelně okamžitě kontaktuje zaopatřovací úřad, ale aspoň jednu noc to musí s Julianem
přežít. A věřte nebo ne, během té jedné noci a rána najde v Julianovi dostatečné zalíbení na to, aby sociálního pracovníka přesvědčil o tom, že si chlapce nechá, dokud se situace nevyřeší.
Sonny je ochoten to vydržet, protože doufá, že tím Vanesse dokáže,jak je zodpovědný a ta se k němu ráda vrátí. Všechno ovšem dopadne jinak, Vanessa spočine v náručí důchodce s vý-hodným životním pojištěním a Sonnymu zů-stane Julian na krku. A tak začne kuriózní ro-dičovská výchova. Sonny učí Juliana házet kolečkovým bruslařům v parku klacky pod nohy, správně plivat, sprostě mluvit, střílet ho-luby a podobně. Přitom se musí vyrovnat s Ju-lianovými rozmary a jeho osobní hygienou ("Jestlipak už si sám vytíráš prdel?"). Pak si najde novou potenciální přítelkyni Laylu (Joey Lauren Adamsová), která je inteligentní, půvabná a tak vůbec (co na něm proboha vlastně vidí?)... A vypadá to, že se schyluje k happy endu.
Ale je tu ještě zaopatřovací úřad, který zjistí, že Julian vlastně neoprávněně žije u úplně cizího chlapa, a dá celou věc k soudu. A na- stupuje velké finále, ve kterém Sonny s pomocí svého matného právnického vzdělání a svých přátel v soudní síni musí dokázat, že dokáže být dospělým otcem.
Z ideového hlediska je scénář Velkého táty vyloženě nechutný a maximálně závadný. Máme snad věřit, že tenhle flákač, sprosťák a bez debaty zlý a zákeřný floutek má právo vychovávat malého kluka a že se díky tomu změní v dobrého otce? Máme věřit, že je správné lhát úřadům a "přechovávat" doma cizí dítě? Adam Sandler, jehož žádný film se ostatně nemůže pochlubit nějakými pozitiv-ními hodnotami, proslul svou sprostotou už v televizní show "Saturday Night Live" stejně jako ve všech svých filmech (jejichž tržby jsou stále vyšší a vyšší) a jeho fanoušci od něj těžko budou čekat něco jiného. Může někdo takový hrát postavu, která má projít složitějším vý-vojem a která má být divákům příkladem? Mohl tenhle projekt vůbec dopadnout jinak než hrozně?
Kupodivu, výsledný dojem celého filmu je podstatně lepší, než by se podle všech jeho in-grediencí zdálo. Je bez debat, že není vhodný pro menší děti, které nemusejí pochopit, že většina věcí, které Sonny malého Juliana učí, je neslušná, protizákonná nebo dokonce životu nebezpečná. Pokud tohle chápete, můžete se povznést nad obsah a kochat se poměrně slušně zpracovanou formální stránkou a po-měrně vtipným humorem.
Režisér Dennis Dugan, který si ve Velkém tátovi střlhl malou roličku muže, který je na Halloween Sonnym brutálně donucen obda-rovat malého Juliana, režíroval Sandlera už v komedii Happy Gilmore a zvládl tentokrát svou práci tak dobře, jak jen to v rámci scé-náře a žánru "komedie se Sandlerem" šlo. Urinální, sexistický, zvracecí a jiný prasác-ký humor se střídá s dojemnými scénami o "klíčícím poutu" mezi Sonnym a Julianem a - světe div se - výsledek je celkem akceptovatelný a méně nechutný než v Něco na té Mary je. Sandlerovi se občas opravdu podaří zahrát přerostlé dítě, které se snaží dospět. Občas. Stojí zato ocenit také dvoj-čata Sprouseova, která odehrála malého Ju-liana. Všichni ostatní jsou pouze křovím, které má Sandlerovi nahrávat na smeče. A pokud má toto křoví navíc ještě komedi-ální talent (jako ruský roznašeč pizzy Rob Schneider nebo bezdomovec v podání Steva Buscemiho) - tím lépe.
A samozřejmě, že svou roli sehrál i scénář, který obsahuje pár dobrých nápadů. Například typickou srdceryvnou závěrečnou scénu v soudní síni, jenž vyvrcholí nápaditým ga-gem, který zabrání tomu, aby se vám z té pře-slazenosti zvedl žaludek. A happy end, který není až tak stoprocentně happy.
Takže když to vezmu kolem a kolem, Uelký táta se mi vlastně docela líbil. I když se za to trochu stydím...

Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema