Večery na samotě u Dikaňky

Povídka od N.V.Gogola „Noč pered   Rožděstvom“ byla poprvé filmově zpracována   již v roce 1913. Jelikož jsem tyto dvě adaptace   viděl v rozmezí zhruba tří týdnů, je   nasnadě srovnání. Zatímco verze z roku 1913   má, částečně i vlivem tehdy dostupné   techniky a technologie, spíše hororový nádech,   tato je o něco pohádkovější (i když ne o   moc). Vyjma rozdílů v technické kvalitě a o   něco větší délce filmu, což je   pochopitelné, tam kde si dříve vystačili s   jedním gestem a titulkem, zde zabírají čas   dialogy, žádné další, podstatnější   rozdíly nenacházím. Večery na samotě u   Dikaňky jsou v podstatě „doslovné“ remake   (psát o doslovnosti v případě němého filmu   je samozřejmě pochybné, proto ty uvozovky). V   ději nelze nalézt odlišnosti, podoba vesnice i   jednotlivých postav se snaží být co   nejvěrnější podobě z roku 1913, a to včetně   úvodní představovačky účinkujících postav,   zde akorát v animované podobě. Víceméně jsem   čekal, že se bude jednat o klasickou tzv.   „mrazíkovskou“ ruskou pohádku, plnou křiku,   přehnaných gest a furijanství. Naštěstí jsem   se mýlil. Pokud je mně známo existují i   další adaptace, včetně animované verze, této   povídky.