Ulice zpívá

Pepa (J. Marvan): "Kde jsou?"
Emil (V. Burian): "Kdo?"
Pepa: "No kdo, kdopak tady asi byl, když jsme odešli? Já se ti divim, člověče. Jak člověk zavadí vo nějakou vážnější debatu a chce to trochu proventilovat, tak koukáš na člověka jak nepříčetnej."
Emil: "A co chceš ventilovat, Pepíčku?"
P.: "Co chci ventilovat, poměr Franciho (A. Novotný) k Lóře (M. Glázrová). Poslední dobou koukám, tak to holečku mezi nima nějak neharmoníruje."
E.: "A já jim to přeju! Kdyby si byla vzala mě, mohla mít krásnej život!"
P.: "A jdi ty canco!"
E.: "Canco! Bodejť ne, mohla krásně chodit do práce a já moh' bejt doma!"

- A víš, Emile, mně to tak v té hlavě všechno defilíruje: Proč je to na tom světě všechno tak obrácené, všechno tak vzhůru nohama!
- Víš, Pepo, ty seš ohromnej filosof; ty seš takřka drmuc (chtěl říct: mudrc); ty to s každým myslíš ohromně dobře, ale on ti jednou někdo naplácá hubu -- ne že bych ti to nepřál.
- Ba ne, Emile, víš, já ti něco povím: Všechno tohleto na světě pochází od elektřiny. Lidi tu elektřinu sajou z přírody, následkem toho se ta příroda dostává z rovnováhy -- a lidi taky! Tak. -- Jednou to bouchne! A pak, rozumíš, se ta elektřina osvobodí a všechno na světě bude zase pěkně normální a všechno bude rozumné -- jenomže to nikdo nepřežije.

Emil:
"Koukej, Franci, tvůj otec byl třebas bankéř nebo cikán, tak víš, jak se krade."

- "Já musím ven, do světa! Vy mě neznáte!"
- "Ale známe, známe! Franci je žénius, takřka žénista. Co je v tobě, to nevíme. Ale jestli je v tobě ten můj rum, promineš, ale rozbiju ti hubu."

P.: "Poslechni, Emile, co že ty jsi v poslední době tak sešel?"
E.: "Sešel? A s kym??"