Troe sutok posle bessmertiya

Již celých 250 dnů je obléhán Sevastopol německými okupanty. Na kraji zcela rozbombardovaného města, bez rádiového spojení a s nedostatkem střeliva stále odolává dvanáctičlenná skupina statečných bojovníků Rudé armády. Nebrání jen sebe, ale mají morální zodpovědnost i za ukryté ženy a děti a raněné kamarády. Ještě zachytí zprávu sovětské informační kanceláře, ze které se dozvídají, že nemohou očekávat žádnou pomoc a musí se spolehnout pouze na svoje vlastní síly. Kdyby se jednalo jen o ně, pak by krutou pravdu o tom, že zůstali pouze s nepřítelem, přijali. Však jsou vojáci a se smrtí musí počítat, ale myšlenka na to, že by se ranění kamarádi a ženy s dětmi dostali do rukou německých barbarů, je nepřijatelná. Jako jediná a velmi nejistá možnost záchrany je probít se k moři, odkud by se mohli evakuovat na člunech. Podaří se zachránit i civilní běžence a dojdou k moři? Tato strastiplná uprchlická pouť ohnivým peklem trvá čtyři dlouhé dny za stálého ukrývání se před leteckými útoky.

Vzhledem k tomu, že jsem tento černobílý napínavý film právě viděl na ukrajinském televizním kanálu ENTER-film, vím, že s jistými ztrátami, ale ne na ženách a dětech, se k moři dostanou a tím se zachrání.