Tři přání pro Popelku

Proti všem...
Norský pohádkový remake byl   na českém internetu   ocejchován jako 'zbytečnost,   jejíž vrcholem a   třešničkou na dortu je   homofobní polibek dvou   mužů'. Jelikož si svou   jedovatou slinu neušetřila   ani samozvaná expertka na   filmovou kritiku,   Spáčilová, rozhodl jsem se   na daný 'klenot' při   nejbližší příležitosti   též podívat, a tak zde   nyní mohu zveřejnit také   já svou recenzi (a popis   toho, proč jsem se rozhodl   jít proti proudu a dát   pohádce plný počet   bodů):

Na   rozdíl od některých   kritiků na netu mi nevadilo   obsazení jednotlivých rolí.   Popová zpěvačka v roli   Popelky zvládla svou úlohu   bez problémů, třeba v   plesové scéně mi připadala   uvěřitelnější než její   české   "předchůdkyně".   Princ ničím nezaujal, ale   ani nezklamal. Zlá macecha mi   svým zjevem připomínala   Angelinu Jolie ze Zloby.   Popelčina nevlastní sestra,   Dora, byla -s výjimkou scény   na mostě- pod vlivem své   matky. Postrádal jsem zde   sice humornější vsuvku v   podobně preceptora (Libíček   byl vhodnějším   představitelem princova   stíhače). Za českou   předlohou zaostávali též   princovi nohsledi. Také tu   nebyla přítomna Droběna.   Tyto detaily však nijak   neovlivnily dějovou linii   příběhu. Větší rozpočet   a téměř 50 let od vzniku   česko-německé koprodukce   bylo znát především na   efektech. Vážnější hudba   mne zde neurazila, v   dialozích větší rozdíly   oproti originálu nebyly.   Čím však tento snímek   předčil svůj   "vzor", to byly   hlavně exteriéry - nejen   nekonečné zasněžené   pláně v okolí Lillehammeru,   ale také skanzen Maihaugen   nebo hrad Trakai. Zdařile   působily i efekty (nejen   převlékání Popelky do   šatů z   "oříšků",   polární záře, ale též   samotný královský bál, ten   připomínal Bradavice z   filmů o Harry Potterovi).   Abych jen nepěl chválu.   Nebude chybět ani trocha té   kritiky na závěr: Netuším,   proč bylo nutné, aby film   obsahoval některé -pro mne   ne zrovna vhodné- pasáže   (jakými bylo např.   odklízení lejna ve skanzenu,   močení u stromu, anebo   nechutný "větrný"   následek luštěninové diety   na bále).
Kromě toho   mám i já trochu problém se   závěrem pohádky: V mých   očích však nejde o   závěrečné 'hubičkové'   radovánky, obsahující i onu   čtyřvteřinovou   "násilnou"   hubičkovou vsuvku (tu, nebýt   bulvární reklamy, bych jako   divák pravděpodobně   bezděky přehlédl), ale   jedná se spíše o   nepříliš uvěřitelný boj   proti zlu na mostě, kdy   drobná Popelka musí ukázat,   že má i svaly...

Sečteno a podtrženo jde   o film, který neurazí. V   konkurenci příběhů o   Popelce jde o jeden z těch   povedenějších. Proč   dávám ale plný počet? Tu   poslední hvězdu dám hlavně   proto, že sama česká   veřejnost v covidové době   samu sebe prezentuje jako   tolerantní, ohleduplnou.   Všudypřítomné diskuze o   této pohádce však názorně   zobrazují pravý opak! Tato   pohádka tak je nechtěným   nastavením zrcadla, které   ukazuje reálný a pravý stav   zdejší naprosto   netolerantní společnosti,   kdy je řada recenzentů   schopna ocenit dílo odpadem   jen proto, že se v něm mihne   vteřinový   "netolerovatelný"   záběr. Nejsmutnější na   tom však je, že dotyční k   tomu ani nepotřebují dané   dílo vidět a hodnotí jen   dle toho, co jim jedna   jedu-baba napovídala.

Není to takový průšvih
Na novou verzi legendárních   vorlíčkovských   "oříšků"   panovaly různé názory   ještě předtím, než se   film ukázal v českých   kinech. Neviděla jsem ho sice   v kině, ale podstatné je,   že jsem ho viděla. A pocity?   Docela dobré. Má to trochu   fantasy atmosféru, což   zrovna v oblibě nemám, ale   kostýmy vypadají dobře a   představitelka Popelky je   jakožto blondýnka možná   ještě něžnější než   legendární paní   Šafránková (ale chápu, že   tohle fanatičtí příznivci   původní verze slyšet fakt   nechtějí). Trochu mám   dilema u prince, přiznám se,   že mi vadil ten jeho   překudrnatý účes, naopak u   královských rodičů jsem   ocenila, že konečně král a   královna nevypadají jak   prarodiče prince, ale jako   fešní lidé kolem   čtyřicítky a nikoliv starci   nad hrobem (jak je bohužel   často v českých pohádkách   "dobrým" zvykem   obsazovat role rodičů   králů a královen herci ve   věku prarodičů, bezmála   praprarodičů). Macecha   působí trochu jako   strašidlo, ale protože je   záporná postava, nijak to   nevadí. Dora naopak působí   konečně i trochu lidsky a   nikoliv jen jako loutka v   rukách své matky (zejména v   závěru filmu). Norská zima   vypadá dobře (i když   zažít na vlastní kůži   bych ji opravdu nechtěla),   povedl se i skanzen, kde   natáčení probíhalo. Ten   neustále dokola omílaný   polibek princových   "kámošů" by tam   asi být úplně nemusel, ale   je fakt, že kdyby kolem toho   nebyl takový humbuk, možná   by si toho leckdo pořádně   ani nevšiml. Ve finále to   tedy nebyl žádný průšvih,   i když chápu, že mnohé   potenciální diváky odradily   předem pomatené výkřiky   nesoudných fanoušků   originálu, kteří   vyváděli, jako kdyby se   "jejich" Libušce   někdo minimálně šel   vymočit na hrob :-( A Popelka   vážně není jednom jedna a   už vůbec to není původem   česká pohádka, takže by   nebylo na škodu, kdyby se   tihle pomatenci trochu   uklidnili a radši si dali   pořádného panáka   předtím, než začnou zase   "zasvěceně" něco   komentovat a vyšilovat, jak   kdyby je někdo napínal na   mučidla. Dávám 70 procent.   Netoužím sice brzy vidět   film opakovaně, ale rozhodně   to není žádný paskvil. Jen   ta nádherná hudba K. Svobody   tam trochu chybí, ale   zvykněme si zkrátka na to,   že vorlíčkovská Popelka   není jediná.

Kdyby nebylo originálu, byla   by to i koukatelná pohádka.   Ale síla té původní   způsobuje neustálé   srovnávání. Jen nevím,   když je téměř vše   okopírované, proč Popelka   louská žaludy a ne oříšky

Rozdíl mezi Popelkami je ten,   že je mezi nimi věkový   rozdíl. Norská Popelka je   krásná jen na plese. Je   vidět, že vítr řádil   téměř půl filmu. Princ   skáče bamping. Dá se na to   dívat ze zvědavosti. Princ   není fešák. Není to   zase nejhorší, ale náš   film Popelka, je takový   pohodovější podívaná, v   norském podání jsou   studené barvy. Macecha je   rampouch...

Místo komentáře a   nějakého rozboru tady asi   postačí zmínit jedno staré   dobré pravidlo, které se pro   tenhle film hodí:NEVKROČÍŠ   2X DO TÉŽE ŘEKY! Víc   netřeba dodávat.

Tří přání pro Popelku
Když pominu vše ostatní,tak   nechápu,jak si může donést   sova v Norsku do hnízda na   borovici žaludy...??? Také   nechápu,proč se norská   Popelka proháněla na   sněžné pláni špinavá od   popela,nehledě na to,že je i   s koňmi musel na sněžné   pláni vysazovat nejspíše   vojenský vrtulník...No jinak   genderově   vyvážené,nebinární   macecha super ale za mne   odpad...