Tři králové

To si takhle štrádují Kašpar, Melichar a   Baltazar do Betléma, když vtom je sežere díra   v časoprostoru a zlomyslně je vyplivne do   dnešní doby. Mám podezření, že tuhle   zdánlivě obyčejnou srandičku natočil hluboce   věřící člověk. Proč? Protože jejich vírou   „Věčný vede naše kroky a jeho moudrosti   není rovno“ neotřese nic, ani veškeré   technické serepetičky moderní civilizace.   Neboť lidé jsou stále stejní. Za dva tisíce   let se nic nezměnilo. Lidé touží být   milováni a přitom si sami házejí klacky pod   nohy svou honbou za materiálními statky. Jen   naši tři králové se ničemu nediví a   důvěřivě sledují znamení, která jim   ukazují cestu: „Holubice usedla na   střechu...“ (V Paříži... Jak neobvyklé!   :-))

Viděno již několikrát a s klidným   svědomím doporučuji. Spousta vtipných   hlášek. Například na Eiffelovku: „Pohleďte,   jak festovní lešení! Až stavbu dokončí, bude   to div světa!“ Při pohledu do McDonald's:   „Hle, tam čekají žebráci na jídlo, pojďme   i my.“ Nebo scéna v nevěstinci, kam omylem   vlezli, protože měli žízeň a naháněč na   ulici jim řekl, že se tam mohou i napít... Dtto   „A kde máme tedy noclehovati? Již se   smráká.“ Otázaný kolemjdoucí ironicky:   „Jděte si třeba támhle do Ritzu!“   Poděkovali mu a šli (bez franku v kapse) do   pětihvězdičkového Ritzu. Neboť v jejich   krajích přece platilo: „Poutníka máš   přivítat s otevřenou náručí“. Moudří   jako králové (aby ne, když jimi ve své době   byli) a přitom důvěřiví jako děcka! Komedie   zábavná, dojemná i k zamyšlení.

Podobně jako Návštěvníci si i tato komedie   vybrala námět, kdy se historické postavy   dostanou nedopatřením do současnosti, tedy do   jiné doby než patří. Tentokráte to tedy byli   tři králové - Kašpar, Melichar a Baltazar.   Ačkoliv i tady byly dobré momenty, tak   Návštěvníci byli přeci jen vtipnější a   humor o něco inteligentnější. Zejména ke   konci se zdá, že tvůrcům docházely napady a   dech a snažili se film rychle alespoň nějak   ukončit.