Transylvania

Tony Gatlif se pokouší   sdělit nesdělitelné: duši   země a lidí, kteří v ní   žijí. A i když je to   nemožné, těžko se k tomu   někdo přiblíží víc, než   on. Transylvania je   surreálně ponurá, plná   syrových emocí, depresí i   radosti ze života. Ve   srovnání s Exilem, který se   mi líbíl moc, je možná až   příliš bezútěšná, ale   to bude asi samotným   prostředím. S nelogičností   jednání postav bych si hlavu   nelámal. Vím o planetě   Transylvania moc málo na to   abych si troufal podsouvat jí   logiku na jakou jsem já   zvyklý.

Na snímky tohoto typu je   zřejmě potřeba být nějak   zvlášť vyladěn, znát   předchozí režisérovy opusy   nebo tak něco, protože jinak   zíráte na cosi, co nedává   valného smyslu. Základní   zápletka je samozřejmě   srozumitelná - mladá žena   hledá svého milého, ale   psychedelické kulisy, v   nichž se příběh   odehrává, nejsou   stravitelné pro každého. V   nepoučených západních   divácích určitě budí film   dojem, že Rumunsko je   tajemná, pohansky zaostalá   země, kde je všechno   možné. Trochu to   připomíná Jakubiskovy   "podivnosti" -   symboliku, kterou místy   chápe jen sám autor a   mystično divokého Východu.   Takže vlastně neodsuzuji   něco, čemu nerozumím.