Tančírna

Tak na tenhle film beze slov   jsem byla hodně zvědavá.   Ale opravdu jsou zde naprosto   nepotřebná, všechno   dotváří úžasné postavy,   příběhy...výborné je, že   se herci jen střídají v   rolích jinak zůstávají...

Výborný nápad a úžasné   typy herců od úvodního   nástupu dam a panoptika   pánů přes jejich proměny   během času a změn stylů   až k závěrečnému   postupnému opouštění   scény. Film má velmi   svižné tempo díky hudbě a   po kapkách dávkovaným   gagům. Třešničkou na dortu   je krátkozraká Monica   Scattini zůstavájící   věčně na ocet.

Pomalu by se mohlo   připravovat pokračování,   přece jenom od roku 1983 se   druh zábavy proměnil a   objevila se spousta dalších   bizarních hudebních a   tanečních stylů.

Velmi originální přehlídka   různých mužských i   ženských typů na pozadí   francouzské historie od 30.   do 80.let minulého století,   kterážto je nastíněná bez   jediného mluveného slova na   ploše imaginárního   tanečního sálu. V něm se   mění oblečení, účesy,   hudba i tance, pronikají do   něj ozvěny války, rasových   nepokojů nebo studentských   bouří v 60.letech (tahle   epizoda je ale překvapivě   zkratkovitá).   Nejpozoruhodnější je asi   režijní práce, pečlivost,   s jakou jsou jednotlivé   scény do detailu   propracované. Film je hlavně   formálním experimentem, ale   nabízí i spoustu zábavných   i dojemných momentů. Na   druhou stranu nemám pocit,   že bych se z něj dozvěděl   něco extra hlubokého.

Francouzská historie části   20.století obecně, vývoj   hudby a tance zobrazený beze   slov prostřednictvím   událostí v jedné   tančírně.

Objektivně vzato:   originálně ztvárněný   originální nápad, mající   své nesporné kvality.
Subjektivně vzato: tanec,   jako takový, považuji za   zbytečné k ničemu   nevedoucí pohyby, hudbu   (kromě klasiky) vnímám jako   otravný hluk a úlisní   týpci či namachrovaní   suverénci snažících se   vlichotit a vnutit do   pozornosti žen nepatřili   nikdy do okruhu mých   kamarádů.

Nejvíce jsem ocenil   skutečnost, že se v   jednotlivých epizodách   vyskytovali stejní herci v   typově ve zcela odlišných   rolích a bizarnost   některých postav.

Film jsem viděl několikrát,   bude vždy patřit mezi mé   nejoblíbenější. Nikdy si   ho nenechám v televizi ujít   a pokaždé se skvěle bavím.   Miluji epizodu z třicátých   let, kdy do tančírny   přichází gangster, který   je celý Jean Gabin, ve své   roli Pepé le Moka.

Čistě klubový film.   Historie jedné tančírny   očima a hudbou tanečníků.   Neuvěřitelný koncert   lidských osudů. Patří do   mých top.