Světýlka z blat [TV inscenace]

,,Můžu za to, že se nebojím?"
Tahle pohádka s lehce   morbidním nádechem patří   mezi moje oblíbené, protože   je taková...opravdu   pohádková. Má tradiční   lidový námět, hezké kulisy   a hlavně výborné herecké   obsazení. Mými favority tu   jsou především pan   Zindulka, který si roli   prchlivého tatíka evidentně   užíval a také excelentní   "zápornice" P.   Mourková. K nedělnímu   rodinnému odpočinku   ideální volba.

Kulisoidní pohádka, která   byla v pár exteriérech   vysoce akční, dvě vhozené   osoby do tůně, další tam   více či méně dobrovolně   vlezly a v lese se bloudilo   také celkem hojně. Jasné   strany dobra a zla a holky   byly akčnější než chlapi   - jedna úspěšně topila,   druhá likvidovala   loupežníky a další vzala   na manžela nádobí, i když   až po dlouhých letech co   snášela jeho cholerické   výlevy.

Trochu kratší to mohlo být.   Pro děti možná poněkud   strašidelné díky vraždě   utopením v močálu, ale s   jasným vítězstvím dobra a   poučením na konci.

Vcelku koukatelná, místy až   dramatická pohádka. Na to,   že vznikla v první polovině   90. let vykazuje spíš rysy   klasických pohádek z 80.   let, což jí je pochopitelně   ku prospěchu (ještě nebyla   poznamenána polistopadovým   úpadkem české televizní   tvorby). Zindulkova role   cholerického otce od rodiny   mi přišla víceméně   zbytečná a s linií   hlavního příběhu nijak   nesouvisející. Naopak   návrat Marjánky a jejího   syna mezi smrtelníky byl až   příliš urychlený, objevili   se v hospodě jako by nic   ihned po scéně s utonutím   Markyty. Přece jen bych   čekal alespoň krátkou   scénu, jak je bludičky   vynášejí z vody ven a ve   vsi se shledají s rodinou a   přáteli. Průměrných 50%.