Strom života

Moc jsem na tento film zvědav nebyl, protože to   natočil můj silně neoblíbený režisér   Terence Mallick. Od něj jsem viděl zatím tři   filmy - Tenká červená linie, Nový svět a   Strom života, který se mu z těch tří vyvedl   nejlíp. Filmy o tématu "Lidský   život" mám rád, protože jsou pro mě   hrozně zajímavé a motivační.
Film je   zvláštní, diváka nutí se dívat hluboko do   minulosti historie Země, nebo na vesmírné   efekty. Snímek nenudil, ale možná se na něj   nebudu chtít znovu podívat. Ale je to rozhodně   z těch lepších Mallickových filmů.

zajímavé
Mám rád filmy které nejsou hned čitelné,   tento snímek je ale extrémně nečitelný   opravdu není pro klasického konzumenta. Celkový   dojem je dobrý, nelituji ale zřejmě vícekrát   nekouknu.

Téma filmu je na jednu stranu velice těžké až   depresivní.Dominantní otec a jeho místy až   diktátorské chování k celé rodině,nejvíce   však k nejstaršímu synovi Jackovi.Na druhou   stranu celé ztvárnění a zejména vizuální   pasáže filmu přenášejí na člověka   neuvěřitelný klid.Nevšední film pro   nevšedního diváka,doporučuji zhlédnout v   nevšední večer,kdy Vás nebude nikdo a nic   rušit....

Svět kolem nás, kosmos, velryby - překrásné a   působivé obrázky, nádherná hudba (při   Smetanově Vltavě určitě zaplesá nejedno   české srdéčko) a mezi tím probíhající   mezigenerační dilema otce a syna. Ačkoliv jsem   (asi) pochopila, co tím chtěli tvůrci filmu   říct, přiznávám se, že mě to nechalo vcelku   chladnou a k nějakému zbožnému rozjímání o   smyslu života jsem se nedokázala přinutit.   Takže dávám 60% za zajímaný   vizuálně-zvukový požitek, ale zbytek   poselství ke mě jaksi nedorazil...

Hodně těžký film, pro fajnšmekry.   Netradiční pohled do života jedné americké   rodiny. Výchova, rodina , víra, to jsou věci, o   kterých jsem po shlédnutí snímku   uvažoval...
A o to asi jde !!!
No a Smetanova   Vltava, to bylo veliké překvapení...

Modlitba, poezie, symfonie, rozjímání... ne   každý je má rád a ne každému vůbec tento   způsob bytí a pohledu na život něco říká.   Pokud ne, tento film nedoporučuji. Já mám   výše zmíněné ráda, proto mě film oslovil.   Obsahuje mnoho obrazů, pohledů, náznaků, mnoho   je toho ale také pod povrchem: za slovy (těch je   ve filmu překvapivě málo) a za obrazy (ty jsou   naopak často dost rozmanité). Jak vypadá můj   život v tkalcovském stavu celého vesmíru,   celého stvoření? Všímám si toho, co je kolem   mě a ve mně? Čeho si všímám, jak a proč?   Jak a proč utvářím vztahy s Bohem, s lidmi, se   svým životním prostředím a prostorem? Film   jsem viděla v postní době, kdy jsou pro mě   tyto otázky obzvlášť aktuální. Tento film je   opravdu odvážný. Mnohé naznačuje a dlouho   doznívá...
Zajímavé komentáře:   kvietek,Albertosaurus, callaghan, JOKER96

Nekonvenční , hutný, psychologický film
Je to hodně těžký film. Hodně pomalu   plynoucí a přiznám se, že jsem ho na jedno   posezení nedokázal shlédnout. Střihy jsou   dlouhé, postavy se pomalu vyvíjí, téma filmu   se postupně vyvíjí, je tu hodně retrospektivy.   Depresivní ale i visuálně a scénograficky   úžasné obrazy. Nedovažuju se hádat, co bylo   záměrem scénáristy, jestli zamyšlení nad   tématem ztáty, nebo změny pohledu na život   nebo snad téma hledání nadpřirozena?   Každopádně i když nemůžu říct, že by se   mi film líbil, jsou v něm určité body, které   vždy někoho osloví.

Bomba (..."se dalo čekat")
Terrence Malick tímto snímkem jen zdokonaluje   dokonalost, které dosáhl už svojí Tenkou   červenou linií a předkládá nám nádherný   poetický film o síle přírody a života.   Polemizuje na téma uplatnění člověka ve   společnosti a zároveň se pídí po původu a   účelu existence lidské rasy a světa   samotného. Jde o tak mnohovrstevnaté dílo, že   leckomu může přijít rozpolcené a upachtěné   a spousta filozofů v něm bude zřejmě hledat   nová a nová poselství. Ale nejde jen o znět   myšlenek a překotných vyjádření. Nejde jen o   duchaprosté poetické blábolení a odkazy na   bibli, protože zní ve filmu zkrátka cool. Tady   jde hlavně o pocit, o poezii obrazu a zvuku.   Spolu s vynikajícími hereckými výkony a   kulervoucí nádhernou hudbou jde podle mě o   jedno z vrcholných děl světové kinematografie.   Film, jenž dokáže k divákovi promlouvat   jazykem, který je mu vlastní, sere na všechny   trendy a nese jasný rukopis svého tvůrce, si   rozhodně zaslouží pozornost a alespoň špetku   uznání, protože jde v podstatě o vyhynulý   druh.

Kdyby se nejednalo o film, ale výstavu fotek, kde   bych se podívala na pěkné obrázky, pak   odcházím nadmíru spokojená a tetelím se   blahem. Takhle se obávám o nedostatek intelektu.   Nepochopila jsem film, příšerně, ale opravdu   příšerně jsem se nudila.

Sktuečně úžasný vizuál mi prostě   nekoresponduje s obsahem filmu a občas jsem měl   pocit, jestli promítač v kinosálu nepřihodil k   natáhnutí stopáže nějakou pásku National   Geographicku.
Neříkám, že je to film o   ničem, ale myšlenku, kterou nese, lze   prezentovat i méně divácky náročným   způsobem. Já to sousto jednoduše nestrávil!