Stroj času

Mexiko – kolébka geniality,   nebo šílenství. Del Toro   má obojího dostatek. Cronos   je jeho debut a je to znát.   Víc než del torovské rysy   připomíná Cronenbergovo   eXistenZ, či Friedkinův   Bug(už vím od koho si   pánové vzali inspiraci). V   té době zažívá   entomologie nebývalý boom. V   Cronosu převažuje   nejednotná příběhová   linie… upíři, touha po   nesmrtelnosti, alchymistické   kejkle. Avšak dědečkův   vztah s mlčenlivou vnučkou   je obdivuhodný. Prožít to   co ona, tak jsem už od   útlého dětství na   práškách. Scéna kdy děda   líže z mramorové podlahy na   hajzlíku čerstvou krev   patří k těm   nechutnějším(za čistotu   nedám ani zlámané peso).   Ron Perlman se objeví v   nezvykle „normální“ roli   synovce(prosím, už ne   strýčku..!). A protože   dabing byl otřesný, tak jsem   si Cronos nevychutnala, tak   jak by si patrně zasloužil.