Obsah filmu Stříbrná vůně mrazu
Scenáristický debut Václava Holance. Vypráví o vztahu dvaačtyřicetileté středoškolské učitelky (Jana Janěková) a jejího, o dvacet let mladšího, kolegy (Martin Písařík). Přenese nás do ledna 1990 na malé město, kdy staré přestalo platit a nikdo netuší, jak bude vypadat nové. Naznačí, jak křehká hranice vede mezi mocí a opovržením, mezi soudem a vinou, mezi zdáním a skutečností. Chce ukázat, jak je těžké vzepřít se zájmům většiny, které ničí každého, kdo připomíná její špatné svědomí a připouští, že nikdy nemůžeme vědět, kdy to, co máme v mrazáku, nás vydá na pospas štěstí třeba v Jihoafrické republice.
oficiální text distributora
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 2.6.2020
Má to zajímavý rozjezd, ale pak se to zvrhne v tuctové love story. Při tom naprosto zanikl hlavní děj a já ztrácel pozornost. Takže přes dobré herce je to u mne jen za dvacet. A to nejen za to, že se nám paní Janěková ukázala nahá a dokázala, že i ve svém věku na to pořád má.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 18.11.2010
Opravdu jsem dlouho přemýšlela, jak tento nemastný neslaný film vlastně ohodnotit. Nečekala jsem zázrak, ten se nekonal, ale ani žádné zklamání. Takový nudný příběh o vztahu "zajíce" a zralé ženy zasazený na pozadí politických "převratových" událostí. Překvapilo mě, že politiky zde bylo méně, než jsem čekala. To oceňuji celkem jako plus. V podstatě s menšími úpravami by se příběh mohl odehrávat kdykoliv. Herecké výkony? Jana Janěková se snaží, je výborná herečka, ale on ten scénář je sám o sobě mizerný, ani její projev to bohužel nezachrání. Ani Martin Písařík nezapadl, asi je pro mě spíš tím potrhlým Všetečkou z Ordinace. Naopak Vanda Hybnerová, byť ve vedlejší roli, je sice taky stále triviální, ale se svým ironickým hereckým projevem a její postava mi přišla asi nejvíce uvěřitelná z celého filmu. Jinak nemám co ohodnotit. Je to takové rozvleklé, chybí pořádná dramatická zápletka, úvodní scéna se smrtí manžela hlavní hrdinky to nijak nezachraňuje a upřímně, ač to bude vypadat asi velmi morbidně, tak u scény, kdy David Prachař šmudlá dlaždičky v koupelně zacákané krví, se mi spíš chtělo smát, než aby po mně přecházela nějaká hrůza. Po stránce oblečení a účesů jsem bohužel atmosféru roku 1990 postrádala úplně. Snaha sice byla, ale...víc než celkově lehký podprůměr z toho zkrátka nevylezl.