Stalin [TV film]

Stalin představuje do té doby největší a nejkomplikovanější Passerův projekt - velikostí a složením mezinárodní koprodukce (s účastí americké, maďarské a ruské strany), výší rozpočtu (deset milionů dolarů) a formátem aspirujícím na dobový velkofilm z moderních dějin.
Vyprávění chronologicky zachycuje epochu bolševické hrůzovlády od svržení cara až po Stalinovu smrt v roce 1953. Kronikářskou formu zdůrazňují mezititulky, které zajišťují orientaci a člení vyprávění do kapitol podle jednotlivých historických etap. Efekt historicky věrné rekonstrukce posilují vložené střihové sekvence, které těží z dobových revolučních filmů Ejzenštejna, Pudovkina a Vertova a z válečných dokumentů Franka Capry. Na tomto historickém pozadí se exponují skryté osobní a politické dějiny. Portrét Stalina se vyjevuje z neobvyklého soukromého úhlu, neboť vše je vyprávěno z pozice Stalinovy dcery Světlany reprezentované mimoobrazovým vypravěčem. Prvnímu dílu filmu dominuje osobní linie, která zachycuje Stalinův soukromý život a jeho rodinné zázemí. Druhou linii a dominantu druhé části představuje zákulisí mocenského boje o vládu nad Kremlem.
Stalin zde vyvstává jako sadistická, paranoidní a sentimentální osoba, která systematicky a masově likviduje celé vrstvy obyvatelstva, politické spojence i protivníky i svou nejbližší rodinu. Film současně sleduje otázku, jaké sociální a mentální podmínky umožnily Stalinovi získat absolutní moc, a reflektuje tak i fenomény poníženosti, strachu a fascinace kultem silné osobnosti.
Vizuální styl sází na efekt historické autenticity a hodnověrnosti spočívající především ve výpravné složce.
Stalin měl světovou kinopremiéru v Moskvě v roce 1992 přímo na výročí bolševické revoluce. V USA, kde byl uveden v síti HBO, byl interpretován jako „skvělý gangsterský film". S překódováním do žánru politické gangsterky a s odkazy na kmotra se pracovalo i marketingově, jak svědčí výrok producenta Marka Carlinera, který Stalina přirovnával k „ruskému kmotrovi".

Jiří Voráč
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

Režisér Ivan Passer odešel do USA koncem šedesátých let. Na rozdíl od tvorby jeho přítele Miloše Formana však zůstala americká část Passerova díla u nás až dosud neznámá. Přitom je poměrně rozsáhlá a kvalitní. - •Životopisný snímek s jednoznačným názvem Stalin (1992) byl z velké části natočen na autentických místech (mimo jiné i v interiérech moskevského Kremlu) a zachycuje rozsáhlé časové období od posledních dnů carského impéria, kdy byl Josif Vissarionovič Džugašvili v sibiřském vyhnanství, po diktátorovu smrt v roce 1953. Tvůrci v něm zpracovávají nejznámější motivy ze Stalinova života: jeho vztah k Leninovi a Trockému, odstraňování nepohodlných kolegů , ve vládě, tvrdá opatření při reorganizaci zemědělství koncem dvacátých let, manželství s Nadou Allilujevovou a další. Některé nevyjasněné či povrchně interpretované události (Naďa. podle některých zdrojů nezahynula vlastni, ale manželovou rukou; Stalin odsoudil vlastního syna k tragickému osudu v německém zajetí) přispívají k obrazu Stalina jako démonického sadisty s neomezenou moci. Proti tomuto mýtu (jejž je možné chápat jako anti-mýtus milovaného vůdce) staví Passer střízlivý portrét člověka, kterému společenské poměry umožnily realizovat vrozenou touhu po moci. Stalinův životní příběh se v souladu s literární předlohou Martina Ebona odvíjí ve formě vzpomínek dcery Světlany; hrůzný dopad diktátorova politického vzestupu a jeho krátkozrakých rozhodnutí (důvěra v Hitlerovy sliby, čistky v armádě a mezi rolníky v době války a hladomoru) tak zůstává odsunut do pozadí a k hrdinům filmu se dostává "jen " v náznacích. - Zvláštní pozornost si zaslouží charismatický Robert Duvall v hlavni roli a Maximilian Schell jako oslavovaný, milovaný, ale také ochrnutý a bezmocný Lenin.
-zk-, Filmový přehled 1994/10/23

7. listopadu 1917, osm měsíců po svržení cara, se vedení ruské vlády ujali bolševici a nastolili komunistickou diktaturu. Stalin se nedlouho po Leninově smrti stal vůdcem krutého režimu a symbolem hrůzovlády v Sovětském svazu v očích celého západního světa. Film z produkce HBO zobrazuje život a kariéru tohoto obávaného vládce od Leninova triumfálního návratu do Ruska až po Stalinovu smrt v roce 1953. Snímek přibližuje i životní osudy nejbližších Stalinových spolupracovníků a rodinných příslušníků a vykresluje zároveň cestu celé společnosti k "zářné budoucnosti“ pod nesmlouvaným vedením gruzínského diktátora. Je až příznačné, že při natáčení tohoto díla se sešli tři bývalí uprchlíci z komunistických zemí: Stanislas Syrewicz, hudební skladatel, Rus vychovaný v Polsku, Vilmos Zsigmond, maďarský kameraman, a konečně Ivan Passer, režisér narozený v Československu. Po pádu železné opony nejen skončila nedobrovolná izolace východoevropských zemí, ale rovněž se otevřely mnohé utajované archívy. Vědcům stejně jako veřejnosti byly zpřístupněny do té doby neznámé informace vrhající nové a ostřejší světlo na rozličné události i osobnosti oné doby. Tento fakt se jistě promítl i do filmu, který divákům přináší netradiční pohled na jednu z postav, jež se nesmazatelně a krvavě zapsala do světových dějin.

Zdroj: HBO Europe

Děsivý portrét ruského diktátora, jehož cestu lemovaly milióny mrtvých. Strhující příběh o nekontrolovatelné moci natočil český režisér, působící v Americe.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora