Šoa

monumentální dílo
V tomto ojedinělém   případě nehodnotím dílo   po jeho technické, ani   umělecké stránce, ale jen a   jen na základě jeho   vypovídací hodnoty. Vzhledem   k ní je totiž vše ostatní   absolutně pomíjivé a   nepodstatné. Nejde tady   vlastně o film, ale nejde ani   o dokument ve formě, na jakou   jsme zvyklí. Je to skutečně   zcela atypické a   monumentální dílo. O   hrůzách holocaustu jsme   slyšeli všichni, ale drtivá   většina určitě ne v   podání těch   nejpovolanějších, těch,   kterých se bezprostředně   dotkl, ale kteří měli to   neuvěřitelné štěstí, že   jako jedni z mála přežili.   Dokud jsem nevěděl, o co   jde, šokovala mě stopáž.   Později už jsem jen nehnutě   seděl, sledoval obrazovku, a   nebyl jsem schopen najít   vhodný okamžik, kdy ten sled   hrůz přerušit. Přerušit   proto, že film snad   skutečně nelze shlédnout   najednou. Mi osobně to trvalo   asi 3 dny. Doufám, že už   nikdy v lidských dějinách   nebude mít nikdo potřebu a   snad ani možnost zaznamenat   na filmový pás něco tak   úděsného a skličujícího.   Některé výpovědi a   některé záběry se mi   honily hlavou ještě hodně   dlouho. Za   nejobdivuhodnější jsem   považoval fakt, že autor   nepotřeboval pro navození   patřičné atmosféry   předložit divákovi ani   jedinou dobovou sekvenci, ani   jediný autentický záběr na   dění v koncentračním   táboře. Vše je založeno   jen na sdělení vzpomínek   pomocí slov, mimiky   obličeje, slz a na pohledech   na ta hrůzná místa v době   vzniku filmu. Vše jen pomalu   a tiše plynoucí, bez   nátlaku na čas. Chtěl bych   film doporučit každému, ale   vím, že ne každý jej   unese. Někdo nebude schopen   snést autenticitu   výpovědí, někoho odradí   čas. Ale každý, kdo o   filmové historii něco ví,   nebo si to o sobě alespoň   myslí, by v tomto případě   neměl zůstat stranou.

Rozhodně zajímavý pohled na   zrůdnosti, které se děly v   likvidačních táborech v   Polsku. Ovšem dát devět   hodin v kuse, to je myslím   nad rámec možností téměř   každého diváka. Sama jsem   si po pěti hodinách vzala   oddechový čas, takže   nakonec jsem zhlédla ''jen''   7,5 hodiny. Chápu ale, že   tento počin rozdělit   nešlo-ztrácel by   souvislosti. Já si to   dovolila jen z důvodu, že   osoby, které tu vystupují,   mi byly známy z přečtených   knih. Hodně působivý byl   rozhovor s bývalým SS-manem   F.Suchomelem, který bez   jakýchkoliv emocí,   vzpomínal na své někdejší   působiště. Tento dokument   se od ostatních liší také   tím, že se zde tvůrci   obešli bez hrůzných   záběrů z oněch táborů   smrti. Nenajdete tu ani   jediný, ale i bez nich je to   velmi emotivní, obzvlášť,   když v tvářích   protagonistů vidíte jejich   znovuprožívání všech   těch nelidskostí co na nich   byly spáchány.