Šoa

monumentální dílo
V tomto ojedinělém případě nehodnotím dílo   po jeho technické, ani umělecké stránce, ale   jen a jen na základě jeho vypovídací hodnoty.   Vzhledem k ní je totiž vše ostatní absolutně   pomíjivé a nepodstatné. Nejde tady vlastně o   film, ale nejde ani o dokument ve formě, na jakou   jsme zvyklí. Je to skutečně zcela atypické a   monumentální dílo. O hrůzách holocaustu jsme   slyšeli všichni, ale drtivá většina určitě   ne v podání těch nejpovolanějších, těch,   kterých se bezprostředně dotkl, ale kteří   měli to neuvěřitelné štěstí, že jako jedni   z mála přežili. Dokud jsem nevěděl, o co jde,   šokovala mě stopáž. Později už jsem jen   nehnutě seděl, sledoval obrazovku, a nebyl jsem   schopen najít vhodný okamžik, kdy ten sled   hrůz přerušit. Přerušit proto, že film snad   skutečně nelze shlédnout najednou. Mi osobně   to trvalo asi 3 dny. Doufám, že už nikdy v   lidských dějinách nebude mít nikdo potřebu a   snad ani možnost zaznamenat na filmový pás   něco tak úděsného a skličujícího. Některé   výpovědi a některé záběry se mi honily   hlavou ještě hodně dlouho. Za   nejobdivuhodnější jsem považoval fakt, že   autor nepotřeboval pro navození patřičné   atmosféry předložit divákovi ani jedinou   dobovou sekvenci, ani jediný autentický záběr   na dění v koncentračním táboře. Vše je   založeno jen na sdělení vzpomínek pomocí   slov, mimiky obličeje, slz a na pohledech na ta   hrůzná místa v době vzniku filmu. Vše jen   pomalu a tiše plynoucí, bez nátlaku na čas.   Chtěl bych film doporučit každému, ale vím,   že ne každý jej unese. Někdo nebude schopen   snést autenticitu výpovědí, někoho odradí   čas. Ale každý, kdo o filmové historii něco   ví, nebo si to o sobě alespoň myslí, by v   tomto případě neměl zůstat stranou.

Rozhodně zajímavý pohled na zrůdnosti, které   se děly v likvidačních táborech v Polsku.   Ovšem dát devět hodin v kuse, to je myslím nad   rámec možností téměř každého diváka. Sama   jsem si po pěti hodinách vzala oddechový čas,   takže nakonec jsem zhlédla ''jen'' 7,5 hodiny.   Chápu ale, že tento počin rozdělit   nešlo-ztrácel by souvislosti. Já si to dovolila   jen z důvodu, že osoby, které tu vystupují,   mi byly známy z přečtených knih. Hodně   působivý byl rozhovor s bývalým SS-manem   F.Suchomelem, který bez jakýchkoliv emocí,   vzpomínal na své někdejší působiště. Tento   dokument se od ostatních liší také tím, že   se zde tvůrci obešli bez hrůzných záběrů z   oněch táborů smrti. Nenajdete tu ani jediný,   ale i bez nich je to velmi emotivní, obzvlášť,   když v tvářích protagonistů vidíte jejich   znovuprožívání všech těch nelidskostí co na   nich byly spáchány.